"Tak běž dál a nestyď se", popoháněl mě Jára.
Vešli jsme dovnitř a on za námi zavřel dveře. Ocitli jsme se v maličké chodbičce,
napravo byly dveře do koupelny a dopředu se šlo do kuchyně. Vedle ní nalevo
sousedil stejně velký pokoj. Kuchyň je v jedné místnosti s obývákem, vedle v pokoji
Jára přespává.
"Máš tady v rohu válendu, tady můžeš spát", přerušil mě v mém rozhlížení.
"Potřebovala bych se osprchovat", nastínila jsem opatrně.
"Jasně, tamhle je koupelna, máš ručník?", staral se Jára.
Samozřejmě, že jsem nic kromě těch pár věcí, které jsem navíc měla na sobě, neměla.
Donesl mi tedy z pokoje nějakou osušku. Popadla jsem jí a zamknula se v koupelně.
Batoh jsem nechala na lince v kuchyni.
Začala jsem se svlékat. Tričko, sukni, ponožky. Teď ještě igelitový kalhotky a
plínu. No, to je teda puch, to jsem se moc dobře neutřela!
Plenu jsem smotala, zabalila a hodila na zem. Vlezla jsem do sprchy a pustila si
teplou vodu. Konečně po několika dnech se můžu normálně umýt!
Nevím, jak dlouho jsem tam nakonec byla, ale odhaduji přes čtvrt hodiny určitě. Z
mého relaxování mě vytrhlo až volání Jardy, jestli jsem v pořádku. "Jo", ledabyla
jsem odvětila. Vypla jsem vodu, utřela se a zabila do osušky. Ale co teď s tou
plínou? Ani koš tady nemá.
Koupelna je propojená se záchodem. Rohlídla jsem se. Schovám jí zatím za mísu. Snad
si toho nevšimne! Až se mě nebude věnovat, odnesu jí do koše. Vylezla jsem z
koupelny.
"Chceš něco? Kafe, čaj?", ptá se Jára.
Kafe jsem neměla ani nepamatuju. "Jo, kafe by bodlo", povídám bez dlouhého
přemýšlení.
Jára natočil do konvice vodu a zapnul ji. "Tak se tady posaď, já to udělám. Kolik
lžiček kafe? Cukr?", stará se dál. Až mě to překvapuje.
"Můžu poprosit do velkýho hrnku dvě lžičky a tři cukry?", vysvětlila jsem mu můj
recept.
Jarda si připravil kafe i pro sebe. Voda byla za chviličku hotová. Zalil hrníčky a
postavil je na stůl. Pak si sedl naproti mě.
"Tak povídej, co doma, jak dlouho tu chceš být?", začal se zajímat.
Jenže já na tenhle rozhovor vůbec nebyla připravená. A vůbec jsem nevěděla, jestli
mám lhát, nebo mu rovnou vyklopit pravdu. Stejně zítra začne mít podezření, když
nepůjdu do školy. Napadla mě spásná myšlenka. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli bych
se nejdřív nemohla prospat a pak bychom to dořešili. Ale vzápětí jsem se zarazila.
To je blbý chtít jít spát, když nám právě udělal kafe.
Stále jsem mlčela a v mé hlavě míjela jedna myšlenka druhou jak na nejrycheljších
závodech světa.
Přerušil mě až on. "Klidně mi můžeš říct pravdu, zůstane to jen mezi námi. Však
víš, mohl bych mít problém i já. Protože potřebuju vědět všechno, abych ti mohl
pomoct.", nabádal mě. Já si ale pořád nebyla jistá.