Autor Téma: Zpátky do plenek: 2. kapitola  (Přečteno 14494 krát)

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Zpátky do plenek: 2. kapitola
« kdy: Února 08, 2014, 14:13:23 »
Jak to všechno začalo v nemocnici, návrat domů, prozrazení tajemství

Obvodní pan doktor mě poslal do nemocnice, aby zjistili, proč jsem se začal počůrávat. Mamka mě tam odvedla a oni si mě tam nechali. Byl jsem umístěn na pokoj se dvěma kluky. Když se mě zeptali, proč tady jsem, tak jsem jim odpověděl, že jsem se začal najednou počůrávat a to jak ve dne, tak i v noci. Oni se mě zeptali, jestli nosím plíny. Odpověděl jsem jim, že mám na sobě něco jako plíny, ale navlekají se jako slipy. Pak se zeptali, jestli jim je ukážu a zda mi nevadí je nosit. Svléknul jsem si kalhoty od pyžama a ukázal jim je a odpověděl, že mi to nevadí.

Potom mě zavolala sestra, že mám jít na jedno vyšetření. V nemocnici jsem strávil několik dnů, ale na nic se nepřišlo. Počůrával jsem se už úplně a to jak ve dne, tak i v noci a to i několikrát po sobě. Nosil jsem stále ty navlékací kalhotky a čím dál víc se stávalo, že mi protekly. Jednoho dne si mě zavolal k sobě do pracovny pan primář. To dělal, když potřeboval s někým mluvit o samotě. Posadil si mě do křesla a sedl si naproti mně. Ptal se mě, jak vše začalo a také na to, co dělám doma a s kamarády. Najednou mi položil otázku, kterou sem od něj vůbec nečekal.

"Hele, Jirko, zkusíme si nalít čistého vína, jak se říká. Zeptám se tě na rovinu, co cítíš, když máš na sobě plíny a počůráš se do nich? Nemusíš se mi bát říci úplnou pravdu, nikomu nic neprozradím,“ zeptal se mě se zvláštním výrazem.
"No, abych se opravdu přiznal, tak se mi to líbí. Je to moc super pocit,“ odpověděl jsem a cítil, jak mi buší srdce.
"Takže se ti líbí nosit plíny a počůrávat se do nich jako malé dítě?“ položil mi další otázku.
"Jo, musím se přiznat, že to byl důvod, proč jsem se začal počůrávat,“ vyhrknul jsem ze sebe a divil se tomu, že se se mnou takhle o tom baví.

"Myslel jsem si to. Proto jsme nemohli přijít na to, proč se počůráváš. Abys věděl, Jiříku, já se touto otázkou již zabývám několik let. Některé děti, a potom hlavně chlapci v tvém věku, se chtějí vrátit do bezstarostného dětství, kdy nosili plíny, bumbali z flašky a vše za ně dělala maminka. Někteří se spokojí pouze s tím, že nosí plíny a nechávají se přebalovat, ale jiní chtějí, aby se s nimi zacházelo jako s opravdovým batoletem. Nosí plenky, počůrávaji se i pokakávají. Nosí dětské oblečení jako jsou body, dupačky a podobně, chtějí spát v postýlce s ohrádkou a ve fusaku. Nechávají se krmit z láhve a hrozně moc si to užívají. K tomuto stádiu se většinou dostanou postupně. Na začátek nosí plíny, ale jiné než nosíš ty. Většina z nich skutečně na nějakou dobu ztratí schopnost udržet potřebu a plíny pak musí nosit. Za čas z toho jich většina vyroste a naučí se znovu chodit na záchod, ale někteří nosí plíny ještě dlouhá léta. Pokud mi na mojí otázku odpovíš teď kladně, tak ti pomohu. Chceš opravdu nosit, jak v noci, tak ve dne, plenky jako malej chlapeček a minimálně se počůrávat?“ zeptal se mě se zdviženým obočím.

"Ano, to bych moc chtěl. Určitě se chci počůrávat do plenek,“ odpověděl jsem se vzrušením a sledoval ho, jak vstal a šel ke skříni.
"Tak dobrá, seznámím tě tedy s několika druhy plenek, které takové děti nosí, protože ty, co máš na sobě, nikdy nestačí.“ A vyndal při těch slovech ven tři různé plíny.
Když jsem ho sledoval, tak jsem hodně zrychleně dýchal. Ani jsem si pořádně nevšimnul, že jsem se pořádně počůral. Podle pocitu ale ne jenom jednou.

"Tak tyhle první plíny jsou také natahovací, ale pojmou toho mnohem víc než ty, co máš právě na sobě. Nejsou nápadné pod oblečením a děti je nosí do školy. Přece jenom nechtějí, aby se jim kamarádi smáli, že nosí plíny. Tyhle druhé jsou na lepítka a nasazují se jako dětské pampersky a taky podobně vypadají. Děti je nosí doma a na procházku, ale jsou už trochu přece jenom nápadné. Mají uprostřed pruh a když ztmavne, je to signál, aby se plenka vyměnila. Tyhle třetí jsou ze všech nejsilnější a dávají se dětem na noc. Tenhle druh, co vidíš, je určený přímo pro chlapce. Mají zesílenou vrstvu nahoře a taky v rozkroku. Ty jsou už samozřejmě velmi nápadné. Většinou se do nich ještě dává froté plena, aby se zajistila pevná ochrana před protečením. Takže, já tě teď zabalim do tý na den a sestra tě přebalí až bude patřičně použitá a na noc dostaneš ty na spaní. Pojď si lehnout tady na to lehátko.“

Udělal jsem, co mi řekl. On mi stáhl kalhoty od pyžama a potom roztrhl použitou plenku. Ze skříně taky vyndal vlhčené ubrousky a všude mě otřel. Rozložil plenku a já jsem nadzvedl zadeček a on jí dal pode mne. Jemně mi dal od sebe kolena a protáhnul plínu nad pupík a zajistil lepítky. Potom mi vrátil zpátky kalhoty od pyžama a použitou plenu hodil do koše. Já si šel sednout zpátky do křesla a zkoumal ten super pocit z plenky.

"Tak jak se ti v nich líbí, Jiříku?"
"Jo, ty jsou bezva. Jenom nevím, co tomu řekne mamka až mě uvidí," zhrozil jsem se.
"Nic se neboj, řeknu jí, že máš hyperaktivní močový měchýř a proto musíš holt nosit pliny."

Po těchto slovech mě pustil zpátky do pokoje. Kluci hned zjistili, že mám pod pyžamem jiné plíny. Klidně jsem jim je ukázal. Když přišla odpoledne na návštěvu mamka, tak už vše věděla. Jenom mě objala a řekla, ať si z toho nic nedělám a taky, že vše zvládneme. Najednou se objevila sestra, že je čas mě přebalit do suchého. Mamka jí řekla, že to udělá sama. Vyměnila mi plínu a já se cítil nádherně. Potom se objevil pan primář a řekl, že můžu jít domů, protože už víc pro mě nemůžou udělat. Převlékl jsem se do svých věcí, rozloučil se s klukama z pokoje a šel za mamkou na sesternu. Tam jsme dostali propouštěcí zprávu a taky plíny a to vždy tři balíky od každého druhu. Mamka mě odvedla k autu a jeli jsme domů. Po cestě se zastavila v obchodě. Já sem se rozhodl zůstat v autě a počkat na ní. Trvalo to docela dost dlouho než se vrátila. Už jsem skoro usínal. Taky jsem se zase počůral. Když jsme se vrátili domů, tak mě mamka poslala do mého pokoje, ať se převléknu do domácího a jestli chci, tak ať se na chvilku natáhnu. Když přišla, tak jsem skutečně ležel. Ona narovnala do skříně ty pleny a taky nějaké nové oblečení.

"Tak jo, chvilku lež a já zatím dojdu vedle k Vlastíkovi. Jeho maminka chce s něčím poradit. Taky počítej s tím, že budeš tenhle i příští týden ještě doma. Od středy tady bude Vlastík bydlet, jeho maminka musí na dost dlouho do nemocnice. Počítám, že tady bude i přes Vánoce. Jestli chceš, tak ho přivedu, nebo ho rovnou za tebou pošlu. Že máš plenky mu klidně řeknu sama,“ pověděla mi a odešla.

Byl jsem rád, že Vlastíka zase uvidím a taky, že tady bude u nás bydlet. Při tom mi došlo, že vlastně u nás nikdy před tím nespal. Vždy se něco stalo, co překazilo naše plány. Napadla mě ještě jedna myšlenka ve spojitosti s tím, jak se koukal na ty plenky v obchodě. Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře. Byl to Vlastík.

"Ahoj, marode, jdu se podívat, jak se máš. A klidně vylez z toho pelechu. Já už vím od tvé mamky, že musíš mít plenky, tak se nestyď. Přede mnou nemusíš. Jinak úkoly nejsou a vypadá to, že bude od středy volno. Škola nemá prý uhlí a už dneska jsme seděli ve svetrch a zítra si máme nahoru vzít boty a bundy. Jestli to klapne a bude volno i příští týden, tak to budou super dlouhé prázdniny, když k nim připočítáš i zimní,“ pozdravil mě zvesela.

"Ahoj Vlastíku, jsem rád, že tě vidím i to, že už víš, co mi je. Jen si to nech, prosím, pro sebe a neříkej nic klukům ve škole. Znáš Pavla, jak by se mi smál. Stačí, že se pošklebují tobě kvůli tý noze a že kulháš,“ pozdravil jsem ho a vylezl jenom v tričku a plínce ven z postele.

"Neboj se, neřeknu jim ani slovo. A to že se mi posmívá, dokládá jen to, že nemá odvahu si to se mnou rozdat. Noha mi sice neslouží, ale ruce stále jo,“ odpověděl.

"Tak to rád slyším, ale nic si s ním nezačínej a ani to nezkoušej. Víš moc dobře, že to máš zakázaný. Mimochodem nepůjdeš teď někdy na kontrolu? Tak co budeme dělat? Venku, jak tak vidím, je pěkně hnusně, takže to nepůjde. Tak co bys řek na autodráhu?"

On souhlasil a tak jsme ji vyndali a začali stavět. Vlastík mě s velkým zájmem pozoroval. Hlavně nemohl odtrhnout pohled od mé plenky. Jako by se mu líbilo pozorovat někoho jiného v plenkách.
Najednou se mě zeptal: "Hele, nechceš mi říct něco na rovinu ohledně těch plínek? Já ti pak taky třeba něco prozradím."

"Tak dobrá, Vlastíku, ale víš to jen ty sám. Možná jsem ti to mohl už říci dřív, ale bál jsem se, abys ses mi nesmál. Já jsem se začal počůrávat schválně. Chtěl jsem totiž nosit plíny a udělat ze sebe malého klučinu. Mě se totiž líbí pozorovat někoho v plenkách a chtěl jsem zkusit, jaký to je nosit je a čůrat do nich. To se mi povedlo a dokonce pan primář v nemocnici to uhádl,“ prozradil jsem mu.

"Tak to máš fakt štěstí. Já takové nemám. Mně se totiž taky velmi líbí plínky a chtěl jsem je vždy vyzkoušet. Když jsem byl po úrazu v nemocnici, tak mi je dokonce ze začátku dávali, ale pak to přestalo. Od té doby bych je chtěl zase zkusit a nemůžu na ně zapomenout. Hrozně se mi líbí, jak jsi v nich pěkně zabalenej a nemusíš řešit, že chceš jít na záchod. Jak víš, tak jsem u tebe od nehody nikdy nespal. Je to proto, že mám hodně často v noci nehody a někdy se to přihodí i přes den. Chtěl jsem je zkusit, ale mamka mi to zakázala, že bych si na ně prý zvyknul a nechtěl chodit na záchod,“ prozradil mi na oplátku.

Potom se kouknul na mojí plínku a nabídnul se, že mě přebalí. "Vypadáto, že je chlapeček pěkně mokrej. Je načase vyměnit jeho plínku, aby nám neprotekla,“ řekl s úsměvem a já ho poslal do skříně pro čistou.

Najednou se stalo něco, s čím ani jeden z nás nepočítal. Otevřely se dveře a tam stála moje i jeho maminka. Oba jsme doslovala ztuhli překvapením a úlekem. Vlastík se dokonce počůral do kalhot a já to pustil do plenek.
                           
                               Konec 2. kapitoly.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline marco

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 186
  • Karma: 4
Re: Zpátky do plenek: 2. kapitola
« Odpověď #1 kdy: Února 08, 2014, 23:50:48 »
Super! už se těším na pokračování.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline goodnite

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 235
  • Karma: 3
Re: Zpátky do plenek: 2. kapitola
« Odpověď #2 kdy: Února 09, 2014, 00:20:13 »
Opět super taky už se moc těším na další pokračování.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline jojora

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 24
  • Karma: 0
Re: Zpátky do plenek: 2. kapitola
« Odpověď #3 kdy: Února 12, 2014, 17:02:59 »
Pekný príbeh. Dúfam, že bude pokračovanie :)
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re: Zpátky do plenek: 2. kapitola
« Odpověď #4 kdy: Února 15, 2014, 00:01:19 »
Díky za pěkné počtení
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline johan

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 20
  • Karma: 0
Re: Zpátky do plenek: 2. kapitola
« Odpověď #5 kdy: Února 15, 2014, 00:36:22 »
teším se na další pokračovaní
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 338
  • Karma: 1
Re: Zpátky do plenek: 2. kapitola
« Odpověď #6 kdy: Března 03, 2014, 19:14:58 »
Fakt bezva příběh,opět dávám za jedna a těším se na pokračování. :D
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »