Chci zde popsat příhodu, která se nestala přímo mě, ale jíž jsem byl svědkem.
V 70 letech se běžně jezdilo na pionýrské tábory. Byl jsem spolu s mým spolužákem Milanem vybrán z naší školy pro nevidomé v Brně na pionýrský tábor do Polska.
Jako děti jsme se velmi těšili. Cesta proběhla velmi dobře, jeli jsme z Prahy do Varšavy rychlíkem a po té na místo pobytu autobusem. Bydleli jsme v kempu, kde byl hotel, kam jsme se chodili stravovat. K dispozici byly chatky a stany. Naše Česká výprava, která se skládala z 8 holek a nás dvou kluků bydlela v chatkách.
S Milanem jsme měli chatku čistě pro nás dva. Milan trochu viděl, velmi mi pomáhal.
Jistě to mnozí znáte z vlastní zkušenosti, že pokud člověk někam cestuje, tělo různě reaguje na změny. Mohou se vyskytovat průjmy, nebo zácpa. Milana postihl ten druhý problém a to úporná zácpa. Nebyl asi 3 dny na velké. Svěřil se mi s tím, že to zkoušel, ale stále nic.
Čtvrtého dne ráno jsme měli k snídani místní mléčnou polévku. Po snídani jsme si šli za svými záležitostmi. Dopoledne jsme měli volno, po obědě byla naplánována procházka po okolí, nebo koupání v blízkém jezeře. Počasí nám přálo, bylo velmi teplo.
Rozhodli jsme se s Milanem, že půjdeme do chatky a trochu jsme si v ní uklidili, vyklepali jsme koberec. Po té, co jsme jej natahovali jsem zjistil, že se s Milanem něco děje, tiše zasténal. Když jsem se jej ptal, co mu je, odpověděl mi, že se mu strašně chce na velkou, kdyby udělal pár kroků, tak by to bylo venku. Bylo teplo, tak jsme měli na sobě jen plavky. Mohlo být tak 10 hodin odpoledne.
Nabídnul jsem se, že dojdu do ubikace (budova, kde byly umývárny) pro lavór, do nějž by mohl vykonat potřebu. Za chatku se jít nedalo , tráva byla nízká, navíc bylo všude vidět a já spoléhal na tuto variantu.
Šel jsem, ale docela špatně se mi zde orientovalo, byl jsem zde krátce.
Cestou jsem potkal naše dvě holky Evu a Hanku. Ptaly se mne, kam jdu. Bylo mi to trapné, chvíli trvalo, než jsem to ze sebe vysoukal, strašně jsem se styděl. Po té, co jsem jim vše řekl mne pobídly, abychom si pospíšili. Šli jsme do ubikace a odtud jsme vzali lavór, tyto nádoby včetně gbelíků zde byly k dispozici.
Milan, jak se mi později svěřil netrpělivě čekal na mne, kdy již pro boha přijdu s tím lavórem. Zatínal půlky a bylo mu hrozně.
Stále měl obavu, aby se nestala nehoda. Byly to pro něj nekonečně dlouhé minuty.
Nakonec jej napadlo, že si lehne na břicho zatne půlky. Tento krok však nebyl šťastný. Když si lehl na postel na břicho, již nestihnul zatnout půlky a náhle začal nekontrolovaně kadit. Plavky se mu velmi rychle naplnily. Měl na sobě takové ty velké, stačily vše na štěstí pobrat.
Když jsme přišli do chatky, ihned jsme věděli, kolik uhodilo. Já jsem to ihned poznal podle zápachu, holkám, které viděly se naskytnul pohled, jak tam ležel na břiše a na zadku řádnou bouli, nebylo se co divit, po několikadenní zácpě toho musel mít ve střevech hodně.
Holky se k celému problému postavily velmi hezky, do dnes, když si na to vzpomenu je obdivuji. Milan se hanbou rozbrečel, ale ony mu řekly, že se to může stát kdykoli a každému, jen si nebyly jisté s očistou, jak ji provedou. Původně se domlouvaly, že jej zkusí utřít toaletním papírem, což však zavrhly. Opatrně mu sundaly plné plavky a daly do lavóru. Nepodařilo se jim to úplně, měl na zadku ještě vrstvu stolice, řekly mu, aby ležel a nehýbal se. Po té odešly vysypat obsah plavek do záchodu a také pro teplou vodu. Když se vrátily, opatrně jej vzaly a umyly mu zadek v lavóru. Měli jsme na pokoji žínku a mýdlo, tak jsem jim obě tyto věci podal. Bylo slyšet šplouchání vody. Podotýkám, že očistu provedly v chatce.
Když vše zkončily, ještě byly tak hodné a ty pokaděné plavky vypraly.
Dohodli jsme se, že o této příhodě před vychovatelkami, které byly i naše vedoucí pomlčíme. Byly sice hodné, ale nebyli jsme si jisti, jak by přijali, že se tak velký kluk pokadil a ještě k tomu do plavek.
Milan však byl z té nehody velmi smutný a svěřil se mi, že by nejraději jel domů. Odpověděl jsem mu, že mne tam přeci nemůže nechat, že to doválčíme spolu, ale byl rozhodnut.
Paní vychovatelka si všimla, že je Milan celý nesvůj. Ihned se mne ptala, co se děje. Dle dohody s holkama jsem zatloukal, jak se dalo. Na ní jsem si však nepřišel, byla psycholožka a vytušila, že to není jhn tak. Při pohovoru s Milanem jí ten řekl, že by rád jel domů. Vysvětlila mu, že to není možné, ale pokud k tomu má důvod, tak, že je třeba vyplnit určitý formulář. Jelikož viděl, napsala mu pár otázek tužkou. Týkaloy se jeho celkové spokojenosti a hlavně se pídila po důvodu. Jako důvod uvedl, že porušil pionýrský slib. Když odevzdal otazníček, řekla mu, že taková nic neříkající informace nestačí. Byl v úzkých a tak se jí se vším svěříl, jak měl úpornou zácpu, i to, jak jsem šel pro lavór a on to nevydržel a pokadil se do plavek. Řekl také, že mu pomohly Hanka s Evou.
Nepřerušovala jej, ale když dovyprávěl, řekla mu, že je trouba, když si z takové prkotiny dělá těžkou hlavu. Také mu vysvětlila, že se to může stát komukoli, že tělo si zkrátka nedá poručit.
Oběma holkám se smíchem řekla „vy tajnůstkářky, ale dokázaly jste to pěkně zamaskovat“. Svěřily se jí, že to pro ně byl šok, když jej tam viděly v těch plných plavkách. Milanovi ještě řekla, ale již vážně, že to mohlo mít katastrofální následky, neboť mohl dosta zauzlení střev. Milan se z toho dostal a celý turnus již proběhl v naprosté pohodě.
Anketa