Abdl > Hlavní nádraží

Jak to vlastne zacalo (jestli to nekdo vi)

<< < (2/4) > >>

sinsemillis:
Kdo to bere moc vážně, ať to radši nedělá. Ale my tu nic nesuplujeme, jen si pohráváme. Nebojím se nic, protože už to mám vyřešené a jsem silná a psychicky odolná osobnost s vlasním názorem. Přemýšlím racionálně a logicky. Mám sadu denních rituálů, udržující mě v psychické i fyzické formě. Tektéž mám i žebříček hodnot, který uznávám. Tohle téma pro mne nemá v životě zásadní význam, proto tohle žonglování s fakty a mýty pro mne není nebezpečné. Co se dříve stalo, tak se stalo. Nějak mě to ovlivnilo, ale už to nejde odestát. Není jednoduché se s tím vyrovnat, ale pokud to člověk dokáže, je již nadále rezistetní.

Ale nemusí se vytahovat jen špína. Mohou a jsou tam zasunuty i krásné věci, které můžou mít zase opačný, tudíž pozitivní vliv. Obecně platí pravidlo že si člověk spíše pamatuje ty negativní zážitky a přitom nemůže tvrdit, že tam nebyly i ty pěkné, i když jich třeba nebylo tolik.

Co se týče psychoterapie, tak léčený člověk většinou nemá k této metodě moc pozitivní přístup, ale úspěšně vyléčený člověk naopak tvrdí, že tento přístup je geniální. Záleží na psychoterapeutovi a jeho způsobech. Tato metoda nemá nikoho nikam tlačit, škatulkovat, přikazovat. Ukazuje alternativy, učí poznávat svojí osobnost, učí jak nakládat sám se sebou v určitých situacích. A úspěšně předcházet těm krizovým.

V případě AB/DL a podobných je to tak, že pokud to člověk kočíruje a je stále jednou nohou v realitě a bere AB/DL jako odpočinek, jako útěk do pohádky, jako relaxaci, tak psychoterapeuta nepotřebuje. Naopak člověk, kterému se prolíná chtěná fantazie s realitou. Neustále se personifikuje do role miminka a vyžaduje 24/7 péči jako kojenec, tak ten je zralý na psychoterapii zcela jistě. A takovému člověku se zajisté nebude líbit, když se mu někdo pokusí jeho fantazie a jeho individuální chápání reality vzít.

Sonya:
K tomu, aby to člověk ukočíroval, je dobré mít nějaké kamarády "vanilky" a pěstovat s nimi i jiné zájmy, resp. být někde ve společnosti mezi lidmi a ne být uzavřený sám doma a věnovat se pouze svým zálibám.
Bohužel mi přijde, že toto se může mladým dnes lehce stát, když jsou sami u svých počítačů a komunikují pouze přes klávesnici.

sinsemillis:
Sonyo, prosim tě jak se přišlo na slovo vanilka? :)

tretioko:

--- Citace: "Sonya" ---K tomu, aby to člověk ukočíroval, je dobré mít nějaké kamarády "vanilky" a pěstovat s nimi i jiné zájmy, resp. být někde ve společnosti mezi lidmi a ne být uzavřený sám doma a věnovat se pouze svým zálibám.
Bohužel mi přijde, že toto se může mladým dnes lehce stát, když jsou sami u svých počítačů a komunikují pouze přes klávesnici.
--- Konce citace ---

To je prece cilm, velky bratr to tak chce, ne ? Vic tupy a rozmazleny = lehceji mainipulovatelny


--- Citace: "sinsemillis" ---Sonyo, prosim tě jak se přišlo na slovo vanilka? :)
--- Konce citace ---

To je BDSM terminus technicus pro ty, co takovym vecem neholduji.

Pokud jde o me, mam kamosky a kamose jak AB/DL, tak BDSM, tak i ty vanilkovy lidicky. A nemam vubec zadnej problem, naopak, je to takhle super.

bejby:
Kde to začalo.... Vrátím se k těm jeslím. Do jeslí jsem chodil. Už to bude tak 35 let, ale pár věcí z té doby si pamatuju. Člověk si pamatuje většinou silné zážitky. Já si pamatuji několik věcí. Starší bratr už chodil do školky a rodiče se rozdělovali při našem rozvážení . Z autobusu se přestupovalo na trolejbus a ráno nás vozili ještě za tmy a já jsem mával na trolejbus ve kterém jel bratr. Nevím už jestli jsem jezdil s maminkou nebo s tatínkem. Ale pamatuji si křižovatku na které se cesty autobusů rozjížděly. Další zážitek je z hřiště v jeslích. Bylo na něm nějaké staré proudové letadlo místo průlezky. Nejspíš vyřazené z armády. Pamatuju si, že se dalo prolézat od ocasu až do předku a uvnitř visely nějaké dráty. Teď zpětně si říkám, že teda do jeslí celkem nebezpečná průlezka. Jednou jsem se v tom letadle zasekl a nemohl jsem se dostat ven. Pamatuju si, že jsem brečel dokud mě někdo nevyndal. Ale klaustrofobií z toho netrpím. Co je zajímavé, tak poslední co si pamatuju z jeslí je to, že na zahradě se tam sušily plínky. Já jsem je už v té době ale nenosil. Další vzpomínky mám až ze školky a tam si pamatuju, že jsem se jednu dobu celkem často počůrával. Nebylo to schválně, většinou k tomu docházelo proto, že jsme poslouchali pohádku a já jsem nechtěl odejít, abych o něco nepřišel a tak jsem to pak občas nestihl. Jednou jsem dostal plínku jakože za trest nebo pro ostudu, to už nevím, ale vím že se mi to líbilo ji mít už tenkrát ve té školce. Ale to se stalo bohužel jenom jednou.

Navigace

[0] Seznam témat

[#] Další strana

[*] Předchozí strana