„Tady je má malá holčička, tohle Ti pomůže vyspat se lépe po tak náročném dni.“ Položila mě dolů na postel, narovnala prostěradlo a potom mě dala pusu na čelo...
„Teď spi a neopouštěj postel, než pro tebe ráno přijdu. Pokud mě budeš potřebovat, tak zakřič, ale stejně se z postele nedostaneš. Rozumíš?“ Pokývla jsem hlavou. Byla jsem velmi ospalá. Během pár minut jsem usnula. Pamatuji si, jak jsem se probudila uprostřed noci, v pokoji byla tma a ticho. Cítila jsem se velice ospalá, ale uvědomila jsem si, že potřebuji nutně na velkou. Bříško mi kručelo a já věděla, že musím rychle na záchod. Vyskočila jsem z postele a vzala za kliku, ale dveře byly zamčené. Zabušila jsem na ně a zavolala mámu, která ihned přišla. „Co jsem Ti říkala o lezení z postele?“ „Potřebuji na záchod“, zaskučela jsem. „Tak jdi…“, odpověděla. Myslela jsem, že můžu jít normálně na záchod a tak jsem vyrazila, jenže mě máma hned popadla za ruku. „Kam si myslíš, že jdeš?“, zeptala se. „Já, já, já,“ zakoktala jsem a víc jsem toho nestihla, protože jsem byla přerušena. „Myslela jsem jdi a použij svoje plenky, to je to pro co jsou určeny,“ odsekla. Přešlapovala jsem z jedné nohy na druhou a doufala, že to nutkání přejde. „Potřebuju kakat, mami“, zakňučela jsem. Uchopila mou ruku silněji a dovedla mě zpátky k posteli a tam mě posadila na roh mé postele. Sezení ulevilo mému bříšku na pár minut, ale za chvíli jsem zase potřebovala. „Řekla jsem ti, mladá dámo, že příštích pár měsíců budeš nosit plenky každý den a každou hodinu. To znamená, že žádné chození na záchod! Nedělala jsem si srandu, že budeš používat svoje plenky na všechno!“ „Není cesty zpět!“ „To mi přece nemůžeš udělat!“ zakřičela jsem. Bez varovaní mě matka uhodila do tváře pravou rukou. „Dávej si pozor na jazyk, holčičko, až na mě příště zvýšíš hlas, umyju ti pusu mejdlem! Měla jsem v plánu tě přebalit až se pokakáš do plenek, ale teď v nich zůstaneš až do rána!“
Postavila se a řekla mi ať použiju plenky, potom jen čekala. Zakroutila jsem hlavou a cítila jak mi začínají téct slzy. Máma mě něžně vrátila do polohy vleže. Nadzvedla mi nohy a mírně je roztáhla od sebe. „Teď buď hodná holčička a pokakej se.“ Vydržela jsem možná minutu, sevřela jsem pevně konečník, ale ten tlak už byl nesnesitelný. Nikdy na to nezapomenu, začala jsem brečet a ještě ke všemu jsem nechtěně zvedla bok z postele a hovínko se začalo drát do plenky. Nejdříve pomalu, ale potom když tuhá část povolila, tak celý zbytek ihned vyplnil mé plenky všemi směry. Brečela jsem ještě víc, jako mimino. Máma mě objala a utěšovala mě, dokud jsem se neuklidnila. Musela jsem brzo usnout, protože další co si pamatuji je až ráno. Cítila jsem pěkný náklad v plenkách a ihned jsem zavolala mámu, ale ta mě odmítla přebalit a místo toho mi řekla, abych zůstala v posteli až do snídaně. Za pár hodin byla snídaně hotová. Byla jsem bezmocná a jediné co jsem mohla bylo, jen tam tak ležet a čekat. Při každém pohybu jsem cítila, co se stalo mým plenkám před několika hodinami. Bylo to tak ponižující. Vždy jsem musela čůrat do plenek, ale tohle bylo poprvé co jsem je musela i pokakat. Dva týdny poté jsem nepředvídaně pokakala plenky, když jsem sledovala horory v televizi. Samozřejmě to nebylo naposled, kdy jsem to musela udělat.
Z angličtiny přeložil Martin H.
Anketa