Autor Téma: Pomsta feministek  (Přečteno 14719 krát)

abecko

  • Host
Pomsta feministek
« kdy: Října 11, 2011, 14:13:25 »
(volny překlad abdl@seznam.cz)

V životě jsou situace za, které si můžeme sami. Nemůžeme z nich obvinit nikoho jiného – pouze sebe.

Vyrostl jsem v Melbourne  a od mládí jsem byl vychováván k nadřazenosti nad ženami. V té době  to bylo normální. Ve škole jsme považovali děvčata za slabá, hloupá a malá stvoření a jedna z největších urážek od dalších chlapců bylo když vás někdo označil za „holčičku“. Obvykle to vedlo ke rvačce a následně k rozbitému nosu.

Postupem času se pocit nadřazenosti nad ženami změnil. Zesílil. Byla to normální reakce na tehdejší vzestup feminismu. Demonstrace feministek na mě působily jako červený hadr na býka. V zaměstnání, ale i mezi přáteli jsem nevynechal jedinou příležitost abych nějakou ženu nezesměšnil.

Byl jsem zaměstnaný v jedné elektrotechnické společnosti. Nabízeli jsme i zásilkové služby a já měl na starosti telefonické objednávky. Bylo zde zaměstnáno asi tucet žen. Když se na to dívám zpátky uvědomuji si, že jsem se k nim choval hrozně. To se, ale mělo brzo změnit.

Jeden krásný letní den jsem se procházel na předměstí Melbourne a narazil jsem na něco, co jsem dřív musel přehlídnout. Ze začátku jsem si myslel, že jde o nějakou kancelář, ale když jsem došel blíž a viděl nápis na dveřích bylo mi vše jasné. Tady sídlily feministky. Na oknech byly plakáty – vysloveně provokativní „Ženy osvoboďte se!!!“ „připojte se k nám do boje proti mužským šovinistům“. Nemohl jsem uvěřit tomu co vidím. „To snad bylo mířené přímo proti mně? Co si to dovolují?“. Tohle jsem nemohl nechat jen tak.

Nakouknul jsem dovnitř otevřenými dveřmi a viděl dvě mladé ženské jak si povídají. Všude byla spousta feministické literatury, letáky a propagační materiály. Vešel jsem dovnitř s rozhodnutím, že jim znepříjemním den.

Když jsem vešel, obě si mě prohlédly – proboha pohrdavě!!! Procházel jsem místnost a poslouchal je. Povídaly si v klidu dál a já chtěl říct něco štiplavého. Jen tak jsem prolistoval několik knih a stále je poslouchal. Najednou jedna z nich řekla něco o tom, že by bylo dobré, kdyby příští týden uspořádaly protestní pochod městem.
„Ženský nejsou schopné nic uspořádat – to nejde. Prostě na to nemají mozek“. Řekl jsem a usmíval jsem se.
Jestli jsem je chtěl rozzuřit asi se mi to povedlo.
„To je přesně ten názor, který může vyplodit pouze šovinista jako jste vy?“, odpověděla mi jedna z nich.
„Opravdu?“, přistoupil jsem blíž k nim. „Tak mi řekněte jak to, že 95% všech malířů, skladatelů, vědců, hudebníků a jiných jsou muži. Jak to, že muži jsou lepší ve sportech a jejich výkony třeba v atletice jsou úplně jinde než výkony žen? Měly by jste si uvědomit holčičky, že my jsem dokonalejší psychicky i fyzicky“.
Pokud chcete naštvat feministku, nazvěte jí „holčičkou“, funguje to skvěle.
„jak se opovažujete nám říkat „holčičky“, vy ignorante“. Vykřikla jedna z nich. „Nedokážete vymyslet jiný, než tenhle otřepaný argument. My jsme zatím pouze nedostaly šanci na to ukázat co všechno v nás je, ale věci se mění, věřte mi!!“

Chytily se na udičku. „Skutečně? A co si myslíte, že se asi tak stane. My muži jsme prostě fyzicky i psychicky na daleko vyšší úrovni, prostě se s tím smiřte“, usmíval jsem se.

Byly vytočené a to se mi líbilo.
Najednou z vedlejší místnosti přišla další žena. Podívala se na mě a řekla „Á pan Gerry Carter, co vás přivedlo na tohle místo?“.
Nemohl jsem tomu uvěřit, byla to Linda Martinová, kterou jsem nechal vyhodit z firmy, byla extrémně neposlušná.

„Ty ho znáš?“, zeptala se jí dívka se kterou jsem se předtím hádal.
„Znám, Kelly“ ušklíbla se Linda. „Byl to můj šéf, před pár měsíci mě vyhodil“.
„Proč?“, zeptala se jí Kelly.
„Protože mi došla trpělivost s tím, jak se choval k ženám v práci a řekla jsem mu co si o něm myslím. On není jenom mužský šovinista, mám pocit, že ženy skutečně nenávidí“.

„Jako třeba právě teď“, řekla a dívala se na mě. Potom se usmála „ víš Lindo, myslím, že bychom měly něco udělat a dát tady tomu pánovi lekci pokory. Né, ne lekci, ale lék, lék pokory. Něco co by ho změnilo a choval se již k ženám slušně. Jako třeba tu lekci pokory, kterou jsem před pár týdny daly tomu jinému muži“.
Linda se na mě podívala zasmála se a řekla „to bych opravdu chtěla vidět, to byla pro mě dokonalá pomsta. Můžeme to udělat? A hned?“.

„Vlastně nevidím jediný důvod proč ne“, usmála se Kelly. „Ještě pořád máme vedle všechny ty věci, že jo? Myslím, že bychom si mohly užít trošku zábavy dneska. Dojdi pro ostatní“.

Linda odešla do vedlejší místnosti a nechala otevřené dveře. Zaslechl jsem hlasy dalších žen. Nerozuměl jsem tomu o čem se baví, ale podle smíchu to bylo asi zábavné.

Po chvíli se Linda vrátila a s ní dalších pět dívek, které si mě prohlížely. Usmívaly se při tom. Připadal jsem jim snad směšný?!!
Najednou jsem se cítil nějak nesvůj a ještě víc nesvůj, když si dvě na pohled velmi silné dívky s atletickou postavou stouply vedle mě, každá z jedné strany.

„Takže děvčata, myslím, že tohle šovinistické prase potřebuje lekci pokory. Navrhuju abych mu daly stejnou lekci jako tomu druhému před časem. Co vy na to?“

„Perfektní nápad“, zasmála se jedna dívka „máme před sebou skvělou zábavu“.

„Posledně to bylo opravdu perfektní“, zasmála se další.

„Fajn, vezměte ho vedle a můžeme začít“, řekla Kelly a dívala se na mě s jedovatým úsměvem.

Chtěl jsem se otočit a vyběhnout ven, ale obě atletky mě pevně chytily za ruce. Snažil jsem se vyškubnou, ale měly opravdu velmi silný stisk, bolely mě ruce. Táhly mě do druhé místnosti

„O nic se nesnaž“ řekla mi jedna atletka. „Obě jsem dost tvrdě vytrénované a s takovým mrňouskem jako jsi ty si lehce poradíme“. Věřil jsem jí.

„OK“, řekla Kelly „svléknout“.
Hodily mě na zem na nějakou cvičící podložku a pevně mě držely. Další dvě dívky mi začaly sundávat oblečení. Za chvíli jsem byl úplně nahý.
„Ale, ale, koukám, že tady nemáš nic světoborného“ zasmála se jedna dívka, když viděla můj penis. Další se rozesmály také a já okamžitě zrudnul.

Kelly se na mě podívala. „Tak“, řekla „asi přemýšlíš co s tebou chceme udělat, tak já ti to vysvětlím. Vypadá to, že trpíš těžkou poruchou „mužskou arogancí“, takže musíme udělat některá opatření k její neutralizaci. Jsme si jisté tím, že existuje jedna věc, kterou vy šovinisté považujete za velmi, velmi ponižující. Nevíš asi co tím myslím, tak já ti to povím. Oblékneme tě jako malou sladkou holčičku, posadíme tě do kočárku a odvezeme tě do města, kde si tě bude moct každý pěkně prohlédnout. Není to zábavné?“, zasmála se.

Zachvěl jsem se při pomyšlení, že to snad myslí vážně. Nějak jsem tomu nemohl uvěřit. „To se neodvážíte udělat“, vykřiknul jsem. „Pusťte mě vy amazonky“ a snažil jsem se vymanit ze sevření. Jedna z nich mi zkroutila ruku a okamžitě jsem přestal, aby mi jí nezlomila.

Kelly se zasmála „ty ty ty, ty zlobivá. Ale to nevadí, umíme zkrotit tyhle malé záchvaty vzteku. Tak pojďte obléknout naší holčičku“.

Fascinovaně jsem se díval jak ze skříně vyndavá obrovské froté pleny, růžové připínací špendlíky, plastové kalhotky – všechno bylo v rozměrech dospělého muže.
„Kde jste to proboha vzaly?“.
„Na internetu, jako další věci co ti dáme. Je úžasný co se dá dneska všechno koupit“.

Kelly si klekla vedle mě složila plenu a řekla „tak dobře, teď zadeček nahoru“.

Dívky mě lehce zvedly a ona dala plenu po mne. Zabalila mě zkušeně do pleny a zajistila jí svíracími špendlíky. Vzala igelitové kalhotky a natáhla mi je přes plenu. Tak a dítě je přebalené a „vodotěsné“, teď ti dáme šatičky“.

Zvedla dětské šaty a nechala mi je abych si je pečlivě prohlédnul. „Tak tady jsou tvoje šaty maličká. Objednaly jsem několik šatiček a tyhle ti určitě perfektně padnou, jsou krásné ne?“.
To byly – bílý satén, límeček, nabírané rukávy, růžový živůtek s modrými vzory. Na zádech měly řadu knoflíků a velkou stuhu, která se uvazovala do mašle vzadu. Pro malou holku by to bylo perfektní, tyhle byly ovšem určené pro mě a při představě, že je budu mít na sobě jsem se zpotil.

„OK holky posaďte jí a oblékneme to“. Silné ruce mě posadily a další mě zvedly ruce. Šaty mi přistály na hlavě. Kelly mi je stáhla přes hlavu. „Teď jí položte na bříško“ řekla Kelly. Obrátily mě na břicho a Kelly mi zapnula knoflíky vzadu, potom zavázala stuhu vzadu na mašli.
„Posaďte mi ho“ usmála se „ teď ponožky a botičky“. Opět mě posadily a Kelly vzala pár bílých ponožek a pečlivě mi je natáhla na nohy. Potom vzala bílé kožené boty a nasadila mi je také. Zapnula přezku, která byla na straně boty. Vzdychnul jsem ponížením. Bílé kožené boty s páskem zdobeným růžovými kytičkami.

„Moc hezké“ ušklíbla se Kelly. „Jsem si ale jistá, že naše holčička by si mohla chtít tyhle krásné šaty při první příležitosti sundat a měly by jsem jí v tom zabránit, že?“.
Vstala a ze šuplíku vytáhla pár bílých kožených rukavic. Rukavic bez prstů.
„Ruku dej v pěst“, řekla mi. Nic jsem neudělal a tak mi jedna amazonka stáhla prsty u ruky do pěsti. Příšerně to bolelo. Kelly mi na ruku nasadila rukavici a zavázala tkaničku, kterou několikrát obtočila okolo mého zápěstí. Vypadaly jako malé bílé boxerské rukavice. To samé mi udělala i s druhou rukou. „musíme ti ovšem ručičky trošku vylepšit“, řekla Kelly a vyndala další bílé saténové rukavice bez prstů a ty mi navlékla na ty kožené rukavice. Pevně je zavázala růžovou stuhou kolem zápěstí na uzel. Teď byly moje ruce naprosto nepoužitelné.

„Vypadá to nádherně“ řekla Kelly. „Teď je čas, aby si naše miminko neublížilo“. Sáhla do skříně a vyndala nějaké bílé kožené řemínky. Chvíli jsem netušil co to je, ale pomalu mi to docházelo. Zvedla řemínky „nejsou roztomilé? Koupili jsme je tyky na internetu a jsou velmi efektivní pro neposlušné děti jako jsi ty. Jak nakonec brzy zjistíš“.

Jenom jsem zalapal po dechu, byly to dětské řemínky. Na přední straně byly tři malé zvonečky, které zvonily jak s nimi Kelly pohybovala. Na přední straně byl medvídek.

Linda se začala smát, když Kelly roztáhla řemínky. „Dobře děvčata, pojďme mu to nasadit“. Oblékly mi řemínky a Kelly je pozapínala a dotáhla kolem mého hrudníku. Uvědomil jsem si, že s mými nepoužitelnými prsty je nikdy nerozepnu.

Seděl jsem na zemi rudý ponížením a ony se mi smály.

„Tak“, řekla Kelly „je naše malá holčička připravena na svojí cestu do města?“

„Na cestu?“ Na jakou cestu to k sakru myslí. Mělo mi to dojít.

Do té chvíle jsem si nevšimnul velkého dětského kočárku v rohu místnosti. Zděšeně jsem pozoroval Kelly, která k němu přišla, otočila ho a dovezla ho doprostřed místnosti. Všimla si mého pohledu a řekla „neměj strach, vejdeš se do něj, jedna firma vyrábí tyhle kočárky pro větší děti a dokonce i pro dospělé. Ano, určitě se do něj pohodlně vejdeš. Takže holky dáme jí do kočárku?“, zasmála se.

Silné ruce mě bez námahy zvedly a položily do kočáru. Snažil jsem se vyprostit a Linda s Kelly mezitím připevňovaly řemínky ke kočárku. Kelly přicvakla čtyři popruhy, které byly kolem mých ramen a hrudníku k zadní části kočárku. Potom upevnila popruh kolem pasu. Potom mi přetáhla jemně, ale dost pevně řemínek kolem krku a upevnila mi tak hlavu. Linda zatím dala moje nohy do jakýchsi opěrek v kočárku a převázala je také řemínky. Další řemínky mi držely nohy těsně nad koleny. Ty byly přitáhnuté ke stranám kočárku takže jsem nemohl dát kolena k sobě. Dvě dívky držely moje ruce u těla a Kelly připoutala moje paže a zápěstí po stranách kočárku. Byl jsem bezmocný.

Byl jsem šíleně ponížený a snažil jsem se vykroutit z popruhů. Nešlo to. Ony ustoupily a smály se mojí marné snaze. Nakonec jsem přestal a funěl jsem vyčerpáním.

„Pusťte mě“, křičel jsem „okamžitě mě pusťte.

„Ale to snad ne, po takové snaze, když už jsem zašli tak daleko?“, zasmála se Kelly. „A navíc tě čeká celodenní výlet ve městě – vlakem, nebude to zábavné?“.

Došlo mi, že to asi myslí vážně. „Nééééé“ ječel jsem „to nemůžete, nemůžete….“

„Pšššt“, řekla Kelly a zacpala mi rukou pusu. Vedle v obchodě by mohli slyšet ten tvůj křik, a to nechceme“.Jak chceš budeme tě muset nějak uklidnit“.
Odešla a vyndala ze zásuvky nějakou věc a podržela mi jí před obličejem. Nevěřil jsem tomu co vidím. Byl to obrovský růžový dudlík s velký růžovým kroužkem. Byly na něm dvě růžové stuhy.

Fascinovaně jsem se na to díval. „No tak, všichni přeci víme, že miminka prostě milují svůj dudlíček, tak hezky otevři pusinku dokořán“ usmála se Kelly.

Pevně jsem zavřel rty k sobě. Kelly se hlasitě zasmála a řekla „dobře, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém, děvčata jedna mu podržte hlavu a jedna mu ucpěte nos“. Udělaly přesně to a já jsem se po chvíli musel nadechnout. V ten samý okamžik mi Kelly nacpala dudlík hluboko do pusy. Zavázala mi stuhy kolem hlavy. Snažil jsem se křičet, ale s dudlíkem v puse to moc nešlo. Vycházelo ze mě pouze tlumené huhlání „hhhmmmm,…..mhhhhhh“.

Všechny se smály, jak jsem se snažil vykroutit z řemenů a odstranit nějak dudlík. Po chvíli jsem přestal, nechtěl jsem jim dopřát víc téhle ponižující zábavy.

„Vidíte jak se miminko hezky uklidnilo?“, řekla ostatním Kelly. „Co jsem to ještě chtěla? Ano malé holčičky mají přeci vždycky stuhy ve vlasech, proto jsou tak roztomilé, pojďme upravit i naší malou holčičku. Koneckonců chceme, aby vypadala nádherně“. Vyndala růžovou stuhu a nůžky. Ustříhla dva stejně dlouhé proužky.

Mojí hlavu držel pořád řemínek kolem krku a nemohl jsem tomuhle dalšími ponížení nijak zabránit. Kelly mi pečlivě učesala vlasy, rozdělila je pěšinkou na polovinu a udělala mi dva culíky, které zajistila gumičkami. Kolem nich pak uvázala stužky. Vepředu mi vlasy scvakla bílými sponkami.
„Vypadá to nádherně, myslím, že je to skoro hotové“.
V tu chvíli řekla Linda „moment, ještě nemáme pro naší holčičku správné jméno?“.

„To je pravda“, řekla Kelly „jaké máte návrhy“. Chvíli bylo ticho s potom jedna dívka řekla „Emily, co Emily, to je hezké jméno“.

„Emily?“ Kelly se zasmála „ale ano, Emily je velmi roztomilé jméno. Výborně odteď se naše holčička jmenuje Emily, nezapomeňte jí tak pokaždé oslovit“.

Snažil jsem se opět někam utéct, chtěl jsem něco vymyslet………….ale nic mě nenapadalo.

Kelly se na mě dívala a řekla „výborně ty mužské šovinistické prase, teď přijde zasloužený trest za všechno příkoří, které jsi vykonal na ženách. Jak jsem už řekla, teď si uděláme výlet do města, a ty s námi. Neboj bude to legrace. A věř mi, že když tě budeme vozit po městě přivázaného v kočárku, bude to pro tebe lekce na kterou nikdy nezapomeneš.

Mlčel jsem a v hloubi duše jsem doufal, že si dělá legraci, že jde pořád jenom o nějaký hloupý vtip. Najednou mi asi došlo, že ne. Ztratil jsem nad sebou kontrolu, byl jsem zoufalý. Snažil jsem se dostat z řemenů, snažil jsem se křičet. Jediné co se stalo bylo ale, že se kočár začal pohupovat a vycházelo ze mě akorát tlumené mumlání. Všechny se smály a koukaly na můj marný boj.
„OK, pojďme se připravit“ řekla Kelly. Nechaly mě bojovat v kočárku a odešly z místnosti.

Za několik minut se vrátily, byly převlečené, dvě z nich řekly, že zůstanou v kanceláři a obchodě. Kelly dala pod kočárek nějaké tašky a řekla „Fajn, takže jseš připravená na náš výlet Emily?“ Chtěl jsem něco říct, ale vyšlo ze mě pouze „mphhh..fffh“. S úšklebkem odbrzdila kočárek a převezla mě do druhé místnosti. Linda otevřela hlavní dveře a Kelly mě tlačila ven na ulici. Když jsme byli venku Linda za námi zavřela vchodové dveře. Všechny dívky už byly také venku. Tlačily mě po ulici.
Linda se podívala na nebe a řekla „vypadá to, že bude pršet, snad držíme naší Emily v suchu ne?“ Význam této poznámky si uvědomím později….

Jak mě tak vezli po chodníku vyndala Linda malý foťák a vyfotila mě. „To je jen pro pořádek“ řekla. Snažil jsem se schovat v dolní části kočárku, abych nebyl moc vidět, ale řemeny mi to znemožňovaly. Řemínek kolem krku zase způsobil, že byl můj obličej vystaven všem kteří nás míjeli. A že byli někteří kolemjdoucí pobavení bylo zřejmé. Několika ženám vysvětlily celou situaci a ty když mě viděli se jenom smály a pochvalně pokyvovaly hlavou. Většina kolemjdoucích žen jim potvrdila, že je to skvělý nápad a nějaké mladé holky pištěly smíchy, když zjistily o co jde.

Za nějakou dobu jsem došli k vlakovému nádraží a já jsem z toho neměl vůbec dobrý pocit. Holky koupily jízdenky a odvezly mě na nástupiště, kde jsme čekali na vlak.

Při čekání na vlak jsem si uvědomil strašnou věc – chce se mi na záchod. Tlak v močovém měchýři byl šílený. Doufal jsem, že jim neudělám radost z mého ponížení ještě větší tím, že bych se počůral. Kroutil jsem se v kočárku a slabě jsem sténal. Kelly se na mě podívala a hned pochopila co se děje. Naklonila se nad můj obličej, usmála se a pohledem sklouzla k mému břichu. Rukou mi zmáčkla břicho a já zasténal přes dudlík. „Děvčata“ řekla Kelly „mám pocit, že Emily potřebuje jít na záchod“. Podívala se znovu na mě „no tak Emily, vyčůrej se do své plenky, jako hodná holčička. Proto máš plenky a tvoje kalhotky.
Všechny se začaly smát  když jsem se kroutil v kočárku.

Obloha mezitím zčernala a začalo pršet přesně tak jak předpověděla Linda. Kelly řekla „proboha, aby se nám naše holčička nenamočila, musíme jí schovat“. Sáhla pod kočárek a vytáhla nějakou PVC pláštěnku. Byla růžová a byly na ní žluté kachničky v červených holínkách a deštníkem. Natáhly pláštěnku přes moje tělo a  zajistily ho patentkami. Na hlavu mi nasadily kapuci a pod bradou zacvakly na dva patentky. Koukala mi jenom hlava.
„Moc roztomilá“ řekla spokojeně Kelly. „Ale musíme udělat ještě něco“. Sáhla znovu pod kočár a vytáhla kryt na kočárek. Nasadily ho na boudičku a přetáhly přes celý kočárek.
Dívaly se na mě přes průhledný plastový kryt. „Tak teď je naše Emily schovaná“, řekla Kelly. „A když přestane pršet a vyjde sluníčko najdeme si nějaké pěkné místečko, kde si odpočineme a ty se pěkně zahřeješ, to bude krásné“.

Byl jsem schovaný za vrstvou igelitu a začínalo mi být horko.
Za chvíli přijel vlak a nastoupili jsme dovnitř. Byl bezbariérový takže mě pohodlně dostaly dovnitř a zaparkovaly kočár u zadních sedadel. Kelly ho zabrzdila a sedla si vedle mě. Ostatní dívky a Linda také.

Vlak se rozjel směrem do centra. Tři dospívající dívky ve školních uniformách si sedly vedle nás.
Po chvíli jedna z dívek vstala a šla si prohlédnout mapu železnice, která visela ve vagónu. Když šla zpátky tak míjela kočárek a ze zvyku se do něj podívala. Určitě čekala, že uvidí malé mimino, a uvědomila si, že to co vidí rozhodně dítě není. Na její tváři se objevil úsměv a potom se nahlas rozesmála. „není tohle vaše dítě trošku velké na kočárek“, zeptala se Kelly.

„Určitě je“, odpověděla Kelly „chtěla by jste se na ní podívat?“.
„Ano, určitě“, řekla dívka a pokynula svým kamarádkám. „Holky pojďte se taky podívat na tohle „dítě““. Obě vstaly a přišly ke kočárku.
Kelly mezitím odstranila pláštěnku z kočárku a dala ho pod kočárek. Potom rozepnula kapuci mojí pláštěnky. Potom mi odstranila i pláštěnku. Dívky tak měly možnost vidět celé moje ponížení. Mě s dudlíkem, v dětských šatech a mašličkami ve vlasech, jak ležím v kočárku. Automaticky jsem se snažil dostat se z toho ponížení. Opět jsem se kroutil a sténal.

Dívky ze smály a Kelly ta mě pozorovala s vítězoslavným úsměvem. Když smích utichnul jedna z dívek řekla „no vidím, že je to opravdu mužský, ale co tohle znamená?“. Kelly jí ochotně vysvětlila o co jde, proč mě takhle potrestaly a dívky souhlasně pokyvovaly hlavou.
„Tohle je fantastický způsob jak potrestat tyhle typy mužů“, řekla jedna z dívek. „Hodně kluků od nás ze školy by takovouhle lekci taky potřebovalo. Ráda bych to na některém vyzkoušela.“
„Hlavně Ricky“ přidala se další dívka. „Ten je snad nejhorší ze všech, už dostal třikrát důtku za to, že zmlátil holku.“

„Chcete říct, že bije dívky?“ zeptala se Kelly.
„No, ano jedna z nich jsem byla já, je strašném“ odpověděla dívka.

Kelly se mračila, ale potom se usmála „chtěly by jste ho potrestat?“.

„No chtěly, ale nevíme jak“ řekla dívka.
„No jako tohohle samozřejmě“, řekla Kelly  a ukázala na mě.

„Chcete říct jako obléct ho do holčičích šatů, přivázat v kočárku a vzít ho do města? To by bylo perfektní, to by byla pomsta. Ale jak to máme udělat, myslím, že dobrovolně to neudělá?“.

„To je jasné, že dobrovolně to nepůjde“, řekla Kelly. „Jediné co by jste měly udělat je, dostat ho do naší prodejny a my se už o zbytek postaráme samy. Bude mít na sobě plenky a šatičky a bude v kočárku dřív než si uvědomí co se děje. Potom ho můžete vzít na malou procházku po městě a každý si ho bude moct prohlédnout. Taky je dobré vyfotografovat si ho. Dovedu si představit že v nějakém školním časopise by se ty fotky perfektně vyjímaly. Myslím, že potom už by si k vám nic nedovolil.“

„To by bylo perfektní“ zasmála se dívka. Podívala se na své spolužačky, které přikývly. „Fajn, jdeme do toho“. Vyměnily si s Kelly telefonní čísla. Bylo mi mladého Ricka líto. Kdyby chudák tušil co na něj chystají.

Vlak dojel do stanice a školačky vystupovaly. Jedna z nich se ke mně sklonila, usmála se a řekla „měj se hezky holčičko, užívej si svůj velký den“ a odešla.

Kelly odbrzdila kočárek a vyjeli jsem z vlaku. Tlačila mě na rušnou třídu před nádražím.
Na ulici bylo opravdu hodně lidí a já jsem byl pěkně na očích. Blížili jsme se k obchodnímu centru a počet lidí ze zvyšoval. Potom to přišlo. Dvě ženy s třemi malými holčičkami okolo 6 let se u nás zastavily a daly se s Kelly do hovoru. Brečely smíchy, když jim Kelly objasnila situaci. Šílené….
Těch žen bylo potom ještě spousta a většina s mým trestem souhlasila. Spousta lidí mě pozorovala a hlavně děti a hlavně malé holky se mohly potrhat smíchy, když viděly dospělé mimino.

Přišli jsem do parku a vylezlo sluníčko. Byla zde spousta maminek s kočárky a schovávaly se před prudkým australský sluncem. Posadily se na lavičky a já jsem si uvědomil, že moje tělo prohrává boj s potřebou jít na záchod. První si toho všimla Kelly. To jsem měl obličej zkřivený jak jsem cítil, že moje moč stéká po vnitřní straně stehen někam do pleny.
„Výborně Emily“ řekla Kelly „přesně jako miminko. A perfektní je, že budeš ve své mokré plence delší dobu. Myslím, že až tě pustíme budeš mít pěkné opruzeniny“.

„To bude takový suvenýr od nás“, zasmála se Linda.
„To určitě bude“ odpověděla Kelly „ale teď je čas na další část trestu, pojďme jí přikrýt“. Vytáhly znovu pláštěnku a kryt na kočárek. Za chvíli jsem byl opět pod dvěmi vrstvami igelitu.
„Jen tak mimochodem Emily“ řekla Kelly „větrací otvory v krytu kočárku jsem přelepily páskou, takže za chvilku tam budeš mít takovou malou saunu“. Zasténal jsem do dudlíku.
„Co takhle oběd?“ zeptala se Kelly dívek. Ty souhlasily a tak jsme se vydaly zpátky do města. Posadily se pod slunečníky u nějaké kavárny a Kelly posunula kočárek na slunce.
S tou saunou měla pravdu. Mezitím co ony jedly oběd a popíjely ledové nápoje já jsem se doslova vařil a opět jsem močil do plen.
Nakonec dojedly a Kelly vstala a sundala s kočárku a ze mě pláštěnky. Zase jsem byl jenom ve svých roztomilých šatičkách.

Kelly mi rozvázala stuhy na dudlíku a vytáhla mi ho z pusy. Byla to obrovská úleva, čelisti mě bolely. „Je to lepší?“ usmála se Kelly „s dudlíčkem v puse by jsme tě nemohly nakrmit viď?“. Děvčata se zasmála a najednou vyndaly bryndák, sklenici dětské výživy a kojeneckou láhev. Moje ponížení mělo pokračovat.
Kelly mi uvázala bryndák kolem krku a krmila mě výživou k pobavení všech přítomných. Kelly opět všech přítomným ženám vysvětlila o co jde. Kroutil jsem hlavou a měl jsem zavřenou pusu, ale nebylo to nic platné. Linda mi vždycky zmáčkla nos a Kelly mi potom nacpala lžičku jídla do pusy.
Potom mě donutily vypít kojeneckou láhev přes dudlík. Velký dudlík mi Kelly nacpala zpátky hned potom co jsem dopil a uvázala ho ještě pevněji než předtím.

„Tak oběd máme za sebou, tak můžeme vyrazit“, řekla Kelly.

Zaplatily a za chvíli jsme byly opět na ulici. Znovu další ponižování a výsměch. Tekly mi ponížením slzy po tváři.

Míjeli jsem obchod „Miminka a děti“, ke měli dětské oděvy, když si ho všimla i Kelly. „Půjdeme dovnitř, mám nápad“. Zatlačily kočárek do obchodu a Kelly mě dovezla k pultu, kde stály dvě prodavačky. Začaly se smát okamžitě když mě zahlédly.
„Ach můj bože“, smála se jedna z nich „to je, ale roztomilá holčička“.
Další se podívala se smíchem na Kelly a zeptala se „co to je? Vypadá perfektně, ale pochybuju, že se nechal takhle vystrojit dobrovolně“.
„Ne samozřejmě, že ne“ odpověděla Kelly a rychle jim objasnila situaci. „Když jsem viděla váš obchod napadlo mě, že by jsme potřebovaly nějaký čepeček pro naší malou holčičku. Myslíte, že by se našel nějaký, který by jí byl?“.

„Hehe“, zasmála se jedna z prodavaček. „Jste tady dobře. Minulý rok jsem nakoupili nějaké oblečení pro teenagery na karneval a tak. Myslím, že určitě najdeme čepeček, který mu bude. Podívám se.“

Odešla do skladu a za chvíli se vrátila a nesla čepec. Příšerný, strašně dětinský. Byl růžovo- bílý lemovaný širokou krajkou. Dvě stuhy sloužily k zavázání pod bradou.
Kelly se usmála „to je perfektní, pojďme jí to nasadit“.
Prodavačka se ke mně sklonila a natáhla mi čepec na hlavu. Natáhla ho pevně zavázala stužku pod bradou. Postavila se kousek od kočárku a rozesmála se.

„Je rozkošná“ smála se Kelly. „Vypadá perfektně se svojí orámovanou tvářičkou, jako sladká malá holčička.“. „Vezmu si ho“ a otočila se k pokladně „a nemusíte mi ho balit“ dodala se smíchem.

Vyšli jsem z krámu a Kelly se podíval na hodinky. „Asi je čas abychom se vrátily zpátky do obchodu, holky končí ve škole v 15.30“.
„Jasně“ ušklíbla se Kelly „musíme se vrátit.“ Netušil jsem co jejich rozhovor znamená, ale v duchu jsem si oddechl, že možná moje utrpení brzo skončí. Mýlil jsem se.

Dojeli jsem na nádraží, potom cesta vlakem a někdy odpoledne jsem se dostali zpátky do jejich obchodu. Kelly mě dotlačila dovnitř. Dvě dívky co zůstaly tady se na mě podívaly a jedna se mě zeptala „tak co Emily, jak se ti líbit výlet do města?“.

„Určitě si to užila“, zasmála se Kelly „má mokré plenky“.

„Nádhera“ smála se jedna z dívek. „Bude mít od nás dárek v podobě opruzeniny. A jaký má krásný čepeček“.
Ještě se chvíli bavily na můj účet a potom se Linda podívala na hodinky. „Už je skoro 15.30, neměli by jsme dát Emily před obchod?“.

„Jistě“, řekla rychle Kelly, vyvezla kočárek ven a zabrzdila ho před dveřmi do obchodu. „Tak Emily, děvčata z místního gymnázia brzy končí a většina z nich touhle cestou chodí domů. Některé z nich k nám často chodí pro radu, nebo si jen tak popovídat. Takže seď hezky v kočárku a chovej se jako slušná malá holčička.“
Co jsem asi mohl dělat jiného, když jsem byl přivázaný v kočáru s dudlíkem v puse. Nemohl jsem nic.
Kelly se usmála a vrátila se zpátky do obchodu. Po chvíli zase vyšla a měla nějakou ceduli. Natočila jí ke mně a já si mohl přečíst co je na ní napsáno. „Tohle se stane každému mužskému šovinistovi – vysmějte se mu prosím.“
S hrůzou jsem si to přečetl a Kelly dala ceduli do výlohy. Kruci jakoby banda středoškolaček potřebovala ještě povzbuzovat.

Za několik minut jsem zaslechl hlasy dívek. Vyrojila se spousta dívek ve školních uniformách a šla po chodníku směrem ke mně. Když ke mně dorazily první zastavily se, přečetly si ceduli a začaly se nahlas smát.

„Je to chlap“, slyšel jsem
„Ne, tohle není chlap, to je roztomilá malá holčička“, smála se další „je sladká“
„A je pěkně schovaná ve svém kočárku“ smála se další.
V tu chvíli vyšla Kelly z obchodu. „Ahoj děvčata, jak se vám líbí naše miminko? Není nádherná?“
„Je rozkošná“ smála se jedna z dívek „ale co to znamená Kelly?““Neříkejte nám, že se ten chlap nechal takhle obléknout.“

„To zrovna ne Melliso“ usmála se Kelly a vysvětlila jim opět celou situaci.
Dívky jí poslouchaly a souhlasně mručely. Když Kelly skončila s výkladem Mellisa řekla „no určitě si to zaslouží, myslím, že teď už není tolik přesvědčený, že by muži byli o tolik lepší než ženy.“
Zasmála se a najednou vyhrkla „Kelly, můžeme si jí půjčit na malou projížďku? Vzaly by jsme jí do parku a ukázaly jiným ženám.“
„Jasně, chápu jak to myslíš, tak dobře, ale ne na dlouho, budeme ho muset potom pustit….bohužel“.
„To je super“ řekla Mellisa.
Melisa odbrzdila kočárek a brzo jsme byli v parku, kde bylo spousta matek se svými malými dětmi.
Byly tady tři kočárky a Mellisa zaparkovala vedle nich. Prohlédla si mimina v nich a řekla směrem k jejich matkám „ty jsou rozkošné, a co naše holčička, taky se vám líbí?“

Ženy se na mě podívaly, nejdřív byly zmatené, ale potom se začaly smát. „Ach můj bože“ utírala si slzy jedna z nich „je rozkošná, jaké má krásné šaty a čepeček“. Instinktivně jsem se snažil něco říct, ale vylezlo ze mě jenom zahuhlání což vyvolalo další salvu smíchu.

„Ona se snaží mluvit, to je rozkošné“, vykřikla posměšně jedna žena. „O co vlastně, ale jde děvčata?“.
Opět opakování mojí historky. Opět souhlasné kývaní.
„Tohle bych nejradši provedla svému muži, je taky příšerný“, řekla jedna z žen.
Ještě si chvíli povídaly, ale potom Mellisa řekla, že musíme jít. Vrátili jsme se zpátky do obchodu.

„Díky, že jste nám půjčila miminko“ rozloučila se Mellisa s Kelly. Kelly mě zatlačila do vedlejší místnosti – tam, kde tohle všechno začalo.

Stály nade mnou. Kelly mi rozvázala čepec, sundala ho. Potom uvolnila dudlík a vytáhla mi ho z pusy. Byla to ohromná úleva „to je lepší“ vyhrknul jsem.
„To si myslím“, řekla Kelly a položila dudlík na stůl. „Takže“ pokračovala „doufám, že jsi si uvědomil, že muži nejsou tak dokonalí jak si myslíš, a že ženy jsou schopné vás kdykoliv ovládnout, pokud chtějí.“ Byl jsem stále přivázaný v kočáru a věděl jsem, že by nebylo moudré je rozčilovat. Takže jsem rezignoval – aspoň prozatím. „Ano jasně, už to vím, vyhrály jste.“
„Fajn“, usmála se „věděly jsme, že takhle lekce tě přivede na správnou cestu“.
„Ale na jak dlouho?“ zeptala se jedna z dívek. „Když ho pustíme, nic ho nezastaví v tom, aby byl stejný jako dřív.“

„Ale zastaví, moje fotky ho zastaví“, řekla Linda a ukázala svůj fotoaparát. „tak Gerry, pokud se nebudeš chovat slušně, tyhle fotky se objeví ve firemních časopise a v místních novinách

„A další věc“ dodala Kelly „budeme tě sledovat, víme, kde bydlíš a tuhle lekci můžeme kdykoliv zopakovat“.

„Takže, budeš už hodný chlapec?“ zeptala se Linda.
Najednou jsem si uvědomil, že mě mají v hrsti. Že se opravdu budu muset změnit, pokud jsem nechtěl znovu zažít takové ponížení jako dnes – a to jsem opravdu nechtěl.
„Upřímně řečeno, nemám na výběr. Teď si uvědomuju, že jsem se choval nevhodně a od téhle chvíle se budu snažit chovat se k ženám v práci i jinde lépe. To je slib.“ Měl jsem za to, že tohle by je mohlo uklidnit.

„Tak jo“, kývla Kelly. „Vypadá to, že naše lekce byla úspěšná. Ale varuju tě, pokud uslyšíme, že jsi se nechoval slušně, budeš toho litovat, rozumíš mi?“
Kývnul jsem.
„Dobře, vyndáme ho z kočárku“.
Rozepnuly popruhy a pomohly mi na nohy, svlékly mi oblečení a plenu.
„Máme tady sprchu“ ukázala mi Kelly.
S vděkem jsem se osprchoval a spláchnul ze sebe veškeré ponížení a bolest.
Osprchovaný a oblečený jsem se vrátil do obchodu, kde mi Kelly dala poslední varování a potom mě pustily.
Zašel jsem do hospody a pár piv otupilo moje smysly.
Ale lekce kterou jsem dostal opravdu fungovala. Přehodnotil jsem svůj postoj k ženám a zajímavé bylo, že to hodně zlepšilo můj soukromý život i život v práci.
Když jsem navštívil jejich obchod později, Kelly věděla, že jsem již někdo jiný. Byl mezi námi mír.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline Bibinko

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 799
  • Karma: 5
    • AB/DL - CR/SK
Re: Pomsta feministek
« Odpověď #1 kdy: Října 11, 2011, 18:11:17 »
Velmi pěkná povídka...
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re: Pomsta feministek
« Odpověď #2 kdy: Října 11, 2011, 23:27:21 »
Gratuluji - čte se to velmi dobře.  :D
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline tretioko

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 594
  • Karma: -49
Re: Pomsta feministek
« Odpověď #3 kdy: Října 13, 2011, 15:57:01 »
Hledam nejakou dominu, ktera se mnou udela to stejny (ale predtim si pujdu shodit fousy)
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline mskvor

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 4
Re: Pomsta feministek
« Odpověď #4 kdy: Října 13, 2011, 21:50:52 »
Ahoj, díky za pěkný překlad a to, že se tu objevilo něco novýho. Nebejt posledních dvou souvětí, tak je to skvělá povídka (za což Ty samozřejmě nemůžeš, to vyměkl autor.) Kdes tu povídku našel, tu jsem nikde neviděl...?

M.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

abecko

  • Host
Re: Pomsta feministek
« Odpověď #5 kdy: Října 14, 2011, 08:44:38 »
mskvor
ahoj, víš, že nevim - mám dojem, že storysite. Ono je těžké najít (aspoň pro mě) povídku, která bude "napálená" od začátku až do konce, ale chápu jak to asi vzniká - ze začátku tě to baví, invence, potom to ochladá, no a nakonec to chceš mít už za sebou.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 339
  • Karma: 1
Re: Pomsta feministek
« Odpověď #6 kdy: Ledna 19, 2012, 19:40:38 »
Fakt pěkná povídka a přečetl jsem ji celou a nemohl jsem od ní oči odtrhnout.Přečetl jsem ji jedním dechem.Děkuji za takovou pěknou povídku,která se tak dobře čte. :)
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline VENDI

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 153
  • Karma: -2
Re: Pomsta feministek
« Odpověď #7 kdy: Prosince 07, 2014, 12:30:25 »
Tak to nemá žádnou chybu. :D  :)  :)  :)
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »