Po delsi dobe dalsi material, ale jelikoz mi porad chybi cz klavesnice (kde bych ji taky vzal, tady...) takze kdyz mi to nekdo zkoriguje, budu mu vdecnej. Uzijte si to !!!
------------------------------------------------------------------------------
Kapitola 6, Návrat
Ráno se Pedro vzbudil s poněkud zvláštními pocity a bylo mu docela chladno. Jako předchozího dne, vzbudil se s dudlíkem v puse, ale jeho zvláštní pocit přicházel odjinud. Lucia zatím stále spala. Odvážil se zvednout deku, kde nasel nehezké překvapeni:Pořádně navlhčeno. Na chvíli se zamyslel, protože něco podobného se mu nestalo od jeho sedmnácti, když se opil a pak se počůral díky dočasné získané inkontinenci z přehnaného množství alkoholu. Od té doby už se nikdy tolik neopil. Navíc - coby strojvedoucí často musel nechat svoje potřeby stranou, protože jízdní (ne)rad a zelena vlna jaksi nedovoluji současně řídit a dělat potřebu, často jezdil čtyři hodiny i vice bez zastaveni. Párkrát zaslechl, ze to někdo nevydržel. Zkoušel si přehrát v hlavě nějaký ten sen, ale k ničemu to nevedlo. Začal se oblékat a zakoušel přemýšlet dal a dost se styděl. Mezitím se Lucia vzbudila:
"Jak ses vyspal ?"
"Ale jo, šlo to..."
"Co to je za smrádek ? Jsi se poč..."
"No jo, no. Stejně jsem věděl, ze na to přijdes," odpověděl potichu. "Nevím, jak se to mohlo stát."
"Ale já vím. Není to zas až tak neobvykle."
"Mě se nic takového nestalo už hodně dlouho, a navíc tenkrát jsem se údesně ožral."
"V noci jsem se vzbudila, a když jsem tak na tebe koukala - jak ti to sekne - tak jsem ti udělala ústní zkoušku."
"Přesně o tom se mi zdálo, ale..."
"No hodně ses uvolnil Tím to asi cely bude. Když se jeden příliš uvolni, přestane kontrolovat ventilek."
"Děsně se stydím..."
"Nelam si s tím hlavu, to tu trochu uklidíme a navoníme, nikdo na nic nepřijde. Ale budeme muset přijmout nějaký preventivní opatření."
"Jaky opatření ?"
"Uvidíš. Teď se mazej převlíknout a ospršit, jinak se s tebou ten smrádek potáhne celý den. A to asi nechceš, co ?"
"To tedy nechci."
"Půjdu s tebou."
Pedro si byl skoro jisty, ze Lucia nezažila něco takového poprvé. Lámal si hlavu s preventivním opatřením. Nedokázal nic vymyslet a zároveň mel strach, ze se to může opakovat. S čím asi Lucia přijde tentokrát ? Před tím, než zalezl do sprchy, odešla s nějakou výmluvou, ze musí jít něco koupit. Mel pocit, ze se mu začíná z hlavy kouřit, jednak trochu ze strachu, ale mnohem víc ze zvědavosti. Nikdy dříve se nedal dohromady s holkou takových kvalit. Ne pro její podivné chutě, ale hlavně pro její způsob existence - s ničím si nelámal moc hlavu, co z pro něj bylo dost neobvykle. I tak to ale považoval za štěstí.
Ve sprše byli akorát dva týpci, Pedro je pozdravil, ale dal si jich už nijak zvlášť nevšímal a oni jeho taky ne, měli po noční a měli toho plné zuby. Prosel okolo nich v bezpečné vzdálenosti a vlezl do první volné sprchy, na kterou narazil. Osprchoval a vrátil se ke svému vlaku. Luca zatím nedorazila, takže se rozhodl znovu prohlédnout problematicky modul, který ho pozlobil cestou do Amsterdamu. Nasel povolené šrouby a načatý kabel, který jasně dával najevo, ze nějaký požár na sebe nedá dlouho čekat. Bylo to horší než čeká a oprava se neobejde bez výměny kabelu. Sám to ale udělat nemohl. Lucia si ho našla ve strojovně, nechal schválně otevřené dveře do kabiny. Už zvenku bylo slyšet, jak nadává.
"Hej, snídaně !!!" křikla na něj z kabiny.
"Výborně, dík..." usmál se Pedro, když viděl kafe a obložené bagety.
"Co se s tím vehiklem děje ?"
"Nic zvláštního. Usekat pazoury mechanikovi, který tu byl naposled. Musím to spravit. Už tak dostanu pojeb za to zdrženi cestou sem. Nemam ani materiál na opravu, ani velký klič. Budu muset zajít na dílnu, doufám že mi píchnou. A to všechno kvůli čtyřem povoleným šroubům, sakra !!!"
"Taky bys mohl brknout tvýmu parťákovi, aby ti s tím píchnul."
"To je jasný, sám to dělat nemůžu."
-----------------------------------------------------------
Sehant kabel a naradi bylo dost problematicke, ale Pedro byl z tech, co neznaji slovo nejde, takze asi za hodinu, kdyz dorazil Jose, mel uz vsechno pripraveno. Jose se svymi dvema kamaradkami si pronajali apartma nedaleko a nevytahli otamtud paty. Jose mel desnou kocovinu, takze skoro veskerou praci udelal Pedro. Skoncili pred polednem.
"Taky jsi mi nemohl zavolat pozdejc ? Pripadam si, jako bych mel morskou nemoc."
Pedro se usmal: "Ty sam bys to zvladnul ?"
"To urcite... S touhle kocovinou."
"Tak se z toho vychrapej. Sam bys s tim neskoncil ani do pulnoci."
"Jak ti to jinak slo, celou tu dobu ?"
"Vyborne. Sice trochu neobvykle, ale rozhodne si to uzivam."
"Co tim myslis ?"
"Zejtra si o tom muzem vykladat celej den. Mazej se vyspat. Rano te tady chci videt strizlivyho, takze ne aby te napdlo zase chlastat."
"Bud v klidu, ty bys zase nemel tolik hulit."
"Vyjedem ve dve odpoledne..."
"Ja vim. Takze zejtra. V deset. Zatim..."
"Mej se a smej se !!!"
Kdyz Jose zase odesel, Pedro se vydal do jidelaku, Lucia uklizela na baru a chystala veci na zpatecni cestu. Byla dost otravena, protoze v baru panoval tentyz neporadek, jako tri dny nazpatek.
"Tak jak, pojede to ?" zeptala se Lucia hned, jak vesel dovnitr.
"To je jasny !"
"Co se tak mracis, deje se neco ?!"
"Ale nic, jen premejslim..."
"Na me to nehraj, co se deje ?"
"Ty tvy opatreni..."
"Vsechno ma svuj cas. Pockej si do vecera."
"Nemuzu to vydrzet, jsem desne zvedavej..."
"Nezlob, jinak to nebude zadny prekvapko. Urcite se ti to bude libit."
"Me se libis ty."
"Dik. Ale bud trpelivej."
"I tak bych ale rad vedel, co na me chystas," zkousel to Pedro znova.
"Uz jsem ti rikala, abys vydrzel do vecera. Nema ted naladu vubec na nic. Nikdo mi neprijde pomoct uklidit ten bordel tady..."
"Nezajdem si nekam na nejakou bastu ?"
"Muzem."
"Ale jsem zralej na dalsi sprchu."
"To ja taky."
Zasli do sprch a pozdeji se najedli v tomtez baru, jako predchoziho dne. O preventivnich opatrenich uz nepadlo behem dne ani slovo, zasli na chvili na pobrezi, ale do more se neodvazili - voda byla desne spinava. Povidali si o vsem moznem a do vlaku se vratili uz za soumraku. Pedro ziral na zalepenou krabici stredni velikosti postavenou v rohu a premyslel, co se asi ukryva venitr. Zacali se libat a navzajem svlikat. Pedro pak ubalil jointa.
"Co je s tebou ?"
"Ale nic. Jen si davam svoji zklidnovaci medicinu."
Lucia se usmala a chytla se za prso: "Ja tady mam taky neco pro tebe. A je to taky neuveritelne zklidnujici."
Pedro ji posla jointa a prisal se ke zdroji te zivotadrne tekutiny. Vzrusovalo ho to. Po chvili ho Lucia prerusila a pro zmenu se prisalA na jeho naradi, zdroj jine zivotodarne tekutiny. Lucia polykala s velikou chutim nedokazala si vysvetlit proc, ale polykat trochu slane a trochu kysele semeno pro ni bylo velmi vzrusujici. Obzvlast se svym nynejsim partnerem, mel neuveritelne silne strely. Jsem desne rozmazlena, myslela si. Pedro zacinal odpadavat, zaviraly se mu oci tak nejak samy. Jste si cucnul trochu mlika, ale po chvilce mu Lucia z niceho nic odrizla pristup.
"Koukam, ze uz skoro spis."
"Oni tady maji dost silnou travu, zadny prekvapeni."
"Tak jo. Cas preventivnich opatreni..."
"O co vlast..."
"Ticho !" naridala Lucia a dala mu do pusy jeho modry dudlik. "Tak se mi to libi, bud hodnej."
Stejne mu nezbylo, nez poslechnout. Lucia se na nej usmala a otevrela krabici. Pedro se ani nehnul, jen cekal co bude a oci se mu zaviraly stale vic. Lucia vytahla z krabice plinu na jedno pouziti a nasypala do ni prasek. Pak ji navlekla s preciznosti sobe vlastni na svoji obet. Pedro mezitim usnul, takze se ani nezmohl na zadny protest. Jen se usmival ze sna. Lucia pak zahledla, jak v te jeho pline neco roste a uzivala si ten pohled na jeho ztelesnenou nevinnost. Jedine co ji ten dojem treochu kazilo, byly chlupy. Taky by se mohl nekdy oholit, pomyslela si. Ubalila si dalsi brko pro sebe a stejne jako predchoziho dne se bavila pohledem na perdrovu kerku slecny strojvedouci.
Kapitola 7, Horka noc
Nekdy kolem ctvrte rano se Pedro vzbudil s urcitym nejasnym pocitem. Zahodil dudlika, aby se rychleji probral. Ve skutecnosti ho vzbudil velmi lechtivy sen, ostatne dukaz toho mel mezi nohama. Nemohl si ale vzpomenout, co se mu to vlastne zdalo. Citil nejaky tlak kolem pasu, ale zaroven i v rozkroku. Podival se v mizernem svetle, co to vlastne je. To co ho celou noc zahrivalo byla jedna obrovska plina na jedno pouziti. Citil cosi podobneho, jako kdyby spal se svym naradim na miste spojeni. Byl dost prekvapeny, nevzpominal si, jak se na nej ta plina vubec dostala. Dival se na Lucii, spala, naha, se svym dudlikem a usmivala se. Pripadala mu jak nejaky prerostly mimco. Lehl si zase nazpatek a a objal ji. Vzbudila se.
"Tak co, jak se ti dneska odpociva ?"
"Nejradsi bych te... Ty se fakt vyznas."
"Takze preventivni opatreni se ti libi ?" zeptala se a sahla mu mezi nohy.
"Kde ses vlastne naucila tyhle veci ? Mi prijde ze to mas vsechni docela dost promysleny. Co si na me prichystas priste ?"
"Cokoliv, co se ti bude libit."
"Ty sis prala neco takovyho ?"
"Rada se o tebe postaram."
"Ale az tak ? Trochu se stydim a mam strach, ze nas nekdo uvidi a pak to este nekde rozkeca."
"Prosim tebe, kdo a jak ?"
"Dudlik se schova raz - dva."
"Uklidni se, v celym vlaku nikdo neni."
"Neslysis ten srumec venku ? Furt tady venku nekdo je, posunujou jak vztekly."
"Simte, ty se na nas vykaslou, stejne uvidi nanejvejs zaclony."
"Ale Jose ma klice. A zbytek party si taky umi otevrit."
"Muzu te ujistit, ze maji mezi sebou vsichni o zabavu postarano."
"A co delaji ?"
"Co ja vim, asi nekde chlastaj, nebo odpocivaji. Spis to druhy. Zejtra nas ceka 2000 kilometru domu a vlak plnej nality mladeze."
"To je fakt. Ale ja nejak uz nemuzu usnout. Nedokazu zabrzdit tu moji mozkovnu. Porad myslim, jak zabranit tomu, aby nas tu nekdo nenachytal."
"Mam budik na jedenactou."
"Tak budiz. I tak je to ale silenost, delat takovy veci zrovna tady. Sup, sundej mi to."
"Jak myslis. Ale tohle taky," vzala jeho dudlik a hodila ho do krabice.
"ALe proc ?"
"Nerikal jsi snad, ze se stydis ? Takhle muzes spat naprosto bez rizika. Ale asi nebudes mit tak kvalitni odpocinek."
"Takze napred me naucis na dudlika, abys mi ho ted sebrala ?!"
"Bud vsechno nebo nic."
"Vrat mi hooo, prosiiiim," skoro brcel Pedro. Ani si toho sam nevsiml.
Lucia si ted uzivala svoji prevahu: "Tak jo, ale plinu si nechas a sundam ti ja. Az ja to uznam za vhodny, jasny ?!! At te ani nenapadne sundat si to sam. A jeste neco: Kdyz mas plinu na sobe, tak me budes poslouchat. Neco nejasnyho ?!!"
"A kdyz nebudu poslouchat ?"
"Tak uvidis ! Chces trochu mlika, aby ses zase trochu zklidnil ?"
"Ani ne."
"Tak tady mas toho tvyho dudlika a muzes chrapat. Dobrou noc."
Pedro se otocil na druhou stranu a ziral do zdi. Cucal svuj dudlik a zacinal se klidnit. Zavrel oci. Teplo mezi nohama ho zacalo znovu vzrusovat. Ani si to neuvedomil, ale zacal si predstavovat, co udela behem nekolika pristich vterin. Nakonec se otocil zase nazpatek.
"Tak co, rozmyslel sis to ?
"No jo. Zacinam to docela chapat. A navic - i kdyz sam nevim proc - se mi to i libi."
"Takze si das ?"
Pedro nic nerekl a zacal nasavat. Behem par desitek vterin ale musel sani prerusit - navlhcil plinu mocnym vystrelem, dokonce si u toho i zarval. Lucia se usmivala, protoze jeji plan ji vychazel na 120%, ani to sama necekala. Skoro vzdy vyhledavala partnery s nymfomanickymi spady, takovy ten typ, kdy jen uciti jeji feromony, zrudnou pranim. Tohle chovani ji prineslo spoustu problemu se spoustou chlapu, ale ted se zdalo, ze to snad i bude fungovat. Poucila se ze svych chyb, takze se snazila vyvarovat jakekoliv chyby. Jeji plan byl prosty - mit sveho ochrance, ktereho bude taky chranit.
Kapitola 8 Vykolejeni
Ve ctvrt na jedenact zacal zvonit budik - mobil. Oba se vzbudili velmi spokojeni, bleskove posbirali veci a Lucia schovala krabici v baru. Uz tam zustala a zacala pripravovat bar na cestu. Pedro se vydal do kabiny a ozivil stroj. Sledoval kazdou hlasku, kdyby neco, ale zdalo se, ze je vsechno v poradku. Diagnostika si nevymyslela zadnou nesmyslnou poruchu, takze se nekonal ani opakovany start pocitacu, jako se casto stavalo pri rozpadu sbernice, ze nektery modul naskocil pozde a muselo se zacit znova. V pul jedne postupne dorazil i zbytek osazenstva. Pedro podrimoval v kabine, kdyz dorazil jeho partak.
“Jak bylo ?” zeptal se. “Ses tady takovou dobu neukazal, tak povidej, prehanej...”
“Ale jo, stalo to za to. Ale uz mam sto chuti jet domu,” usmal se ironicky Jose.
“To tolik pospiachas za svoji starou ?”
“To taky, ale nikdy jsem nezazil vetsi silenost, nez to co se delo behem tech par dni.”
“Tak to jsme uz dva. Co se stalo ?”
“Jak jsem rikal, je to silenstvi. Tu noc, co jsme ztriskali z absinthu – a ja jsem to trochu prehnal s tou silonou travou, co's mi donesl - jsme vypadli za chvili po vas. To si este pamatuju, ze jsme ocud vypadli a pak uz nic. Ale to rano...”
“Na tom nic neni. Proste ses zboural jak zakon kaze.”
“To neni vsechno. Rano, kdyz jsem se vzbudil, tak jsem zjitil, ze mam na sobe obrovskou plinu. Vubec netusim, jak se to na me dostalo.”
“A pochcal ses aspon ?”
“To ani en, ale zesral jsem se jak maly decko. To me taky probudilo. V zivote jsem snad nemel takovyho draka.”
“Nemas chlastat Heineken, je to peknej samoser,” sklebil se Pedro skodolibe.
“No ale to neni vsechno – ty blaznivy holky me donutily nechat se prebalit, schovaly mi hadry a jakejkoliv pokus o odpor znamenal rakosku.”
“Takze jsi nemoh vypadnout ?”
“Jo, stal jsem se hrackou pro dve rozmazleny holky.”
“Co ti provedly ?”
”Chovaly se ke me jako k nejakymu nekolikamesicnimu miminu. Donutily me pit mliko z flasky – ja mliko nesmim. Takze si to zkus predstavit – dam si mliko a za deset minut leti mliko ven na opacny strane. Pokousel jsem se vzdorovat, ale jediny, co jsem ziskal, byl akorat vejprask rakoskou.”
“No husty. Taky ti povykladam, ale pokracuj, zni to zajimave.”
“Jako proc ?”
“Vydrz a pokracuj.”
“No pak jsem nasel schovanou flasku vizoura, stihnul jsem ji vypit na ex asi z poloviny. Strizlivej to nejak nedam... a navic jsem potreboval zabit vztek, co jsem na ne mel."
"Zkusim hadat - nebylo ti prano tu flasku dorazit."
"No holky se nastvaly a vynadaly mi, ze maly mimca whisky nechlastaj a nalozily mi zase znova rakoskou, vic nez prve. V ten mnoment jsem si pral mit nejakou zbran, abych jim to mohl vratit, ale byly v presile. Mezitim vizour a mliko udelaly svoje, takze jsem nachystal dalsi naklad. Daly mi novou plinku a tak to slo az dokad jsi me nezavolal. Nevim uz ani kolikrat mi nalozily. No a vcera jsem docela dlouho coural po plazi, nez jsem se tam vratil. Vzal jsem si brka a sel nekam ven..."
"Kurva! Zdrhej, zdrhej !!!" zacal rvat Pedro.
Proti nim se priblizoval nedovolenou rychlost TGV Thalys. Vyhybky byly sice nahazene na kolej vedle, ale vykolejeni to nezabranilo. Pedro videl, ze vlak je prilis nakloneny a polozi se na bok. K tomu taky doslo ve chvili, kdy oba vyskocili ven. Nesihli se ani otocit, kdsyz se ozval hluk deformovaneho plechu. Celni dil se oddeli od zbytku vlaku a zastavil se asi tri metry od cumaku Talga.
"No myslim, ze dneska jsme se podruhy narodili !!! Do prdele !!!"
"Meli bysme se jit podivat, jestli ten vul to prezil."
"Na to nemam zaludek."
"Tak bez za do baru a dej si panaka, ja jdu dovnitr."
Zezadu vyskocil pres celni dil nasledujici, takze ani zadem se tam nedalo dostat. Predni dil Thalyse byl polozeny na boku, takze misto dverma vlezl Pedro dovnitr dirou po celnim okne. Uvnitr to smredelo po spalene izolaci a vsude byly strepy.
"Je tady nekdo
"
Nikdo neodpovidal. Pedro zkusil vlezt do chodbicky za kabinou vedouci pres strojovnu, ale dvere byly zkrizene. Znicehonic ale zaslechl nejakou ranu a pak nejaky hlas, mluvil - spis narikal - holandsky. Moc tomu nerozumnel. Z dalky bylo slyset nejake sireny. Vylezl ven a vysplhal do kabiny na svuj stroj. Vytahl ze basy na naradi nejvetsi klic, co mel, popadl lekarnicku a vyrazil znovu na pomoc zranenemu kolegovi. Podarilo s emu vypacit klicem dvere. Uvnitr nasel strojvedouciho v bezvedomi, krvacel dost silne z leveho predlokti. Sireny byly slyset o neco bliz, take nejake hlasy, mluvily holandsky. Pedro se moc nerozmyslel a vytahl skrtidlo. Stahl pazi nad loktem a krvaceni temer ustalo. Pokusil se ho privest k vedomi, ale povedlo se mu to az poradnou fackou.
"AAAAAAAAUUU !!!"
"Mas jeste nejaky zraneni ?" zkousel to Pedro anglicky. "Je jeste nekdo vevnitr ?"
"Nemuzu se postavit, asi mam zlomenou nohu."
"Sanitka uz je na ceste. Co se stalo ?"
"Zblaznil se pocitac. Misto aby brzdil, tak zacal zrychlovat. Kdyz jsem vzal za brzdu, bylo uz pozde. Tak jsem zdrhnul sem..."
"Tak tady vydrz, skocim jeste pro nekoho a vytahnem te ven, OK ?"
Pedro vylezl ven, sireny se priblizivaly stale vice, nemohlo jim to trvat dyl, nez nekolik minut. Venku nasel vypravciho a nekolik lidi od posunu. Bleskem jim vysvetlil co se deje a pozadal je o pomoc. Hasicske vozy jiz byly na dohled, ale jheste asi kilomtr daleko. Vlezl znovu dovnitr v doprovodu jednoho z posunovacu. Posunovac a zraneny strojvedouci si chvili neco povidali holandsky. Nakonec vysli zase ven, prtoze hasici uz byli skoro na miste. Lepsi je nechat zachranne prace profesionalum. Pedro si sedl na kolejnici pobliz a zapalil si cigaretu. Adrenalin s nim lomcoval na vsechny strany. V tu chvili uz ale dorazily prvni dve auta hasicu. Pedro dokouril a vytahl z kapsy telefon. Zavolal sefovi.
"No co je ? Musis prudit zrovna u obeda... Jsem rikal, abys mi nevolal, pokud se nestane neco fakt zavaznyho," rozciloval se Alfonso.
"Nemuzem odjet. Jsme zazdeny nehodou."
"Kurva !!! Snad jsi ten kram nerozmlatil nebo nezapalil ?!"
"Ja ne. Dojel nejakej Thalys a vykolejil. A stoji mi v ceste. Vzadu je akorat koza (zarazedlo slepe koleje - pozn. aut.,) takze vycouvat ocud nemuzu.""
"Do prdele... No nic, zavolam do Madridu, asi z toho nebudou mit radost. Jste vsichni v pohode ?"
"Jo, vsichni. Jedinej zranenej - aspon pokud vim, je fira z toho Thalysu. Rikal mi, ze se mu zblaznil pocitac, zacalo to zrychlovat a uz to nestacil zabrzdit. Dal jsem mu prvni pomoc, prej to prezije."
"Dobra prace. Zavolej mi, az budes mit jasno, kdy budete moct odjet."
"DIk. Tak zatim..." sklebil se Pedro na telefon a zavesil.
"To to zase dneska jde jako kdyz sere a maluje," nadaval Pedro. kdyz prisel do baru. "Dej mi vodku. A poradnou lampu."
"Jsi delal hrdinu ?" rejpla si Lucia.
"Se pekne spinavej," pridal se Jose.
"Asi ne. Jen jsem dal prvni pomoc zranenymu kolegovi. ikal, ze se mu zbñlaznil pocitac a uz to neubrzdil. Naraz nas minul o cely dva metry."
"Takze jsi opravdu delal hrdinu," rejpla si jedna z pruvodcich.
"Hrdinu jsou plny hrbitovy. Jen jsem delal to, co jsem uznal za vhodny. By me fakt zajimalo, jak dlouho tady budem kejsnout. Minimalne do pulnoci a to pokud neni prilis posunuta kolej. A taky jsme bez elektriky."
"Mel by sis vorazit," napominala ho Lucia. "Pojd se mnou."
"Ted ne. Poldove s nama budou chtit mluvit. Jose by mel taky prijit."
"Tak teda jdem..."
Pozdeji se seli vsichni opet v jidelaku, moc toho stejne delat nemohli. Pedro byl nastvany, mel chut sednout si do pilotniho kresla a popadnout rizeni pevne do rukou. a byt co nejdriv doma. Chtel jet na vylet do lesu Sierra de Alcoy. Obcas to delal, ze popadl auto a jel do prirody. Nechaval v noci auto nekde u silnice a sel se projit po lese, hlavne za uplnku. Nemohl moc spat v teeto mesicni fazi, takze vyuzival uplnkovych noci ke svym osamocenym prochazkam. Ted se ale musel vratit zpatky do reality. Mel chut vypit tu lahev vodky sam.
-------------------------------------------------------------------
částečný
edit by martinlx
