Průvodkyně pomalu končila naši prohlídku, ale ještě nám byla dlužna, jak to bylo s tou smrtí a jak to s hradní paní dopadlo.
"Močislava se kromě čůracích hrátek věnovala i sexu s ženami i muži, a tak nebylo divu, že otěhotněla. Při její promiskuitě ale nebylo možné zjistit, kdo je otcem. Těhotenství v ní ale vyvolávalo ještě větší chutě na sex než normálně. A panenskou moč konzumovala dál, možná i ve větším množství než dříve," vyprávěla nám. "Začít ale musíme z trochu jiného konce."
*** (Vyprávění panny Celiny, jak ho zaznamenal kronikář Všebor) ***
Už od dětského věku jsem se kamarádila se stejně starou Jasnou. Můj otec byl v hradní stráži a maminka pracovala v prádelně. Rodiče Jasny měli na starost královskou kuchyni. Bylo nám patnáct let, když si náš pán přivedl na svůj hrad paní Močislavu. S Jasnou nás ohromila svou krásou, chtěly jsme být tak krásné jako ona.
Vzpomínám si, jak se maminka divila, že si Močislava sebou nikoho nepřivedla, jen pradlenu, která jim prý bere jejich práci. Naštěstí dostávaly dál stejný plat jako před příchodem její pradleny.
Mamince bylo divné, jak to, že si nechává Močislava prát každý den oblečení, prostěradla a deky. Hodně to doma s tátou po večerech probírala.
"Představ si, ta její pradlena má docela dost práce. Každý den jí musí prát její oblečení, deky. To bych ráda věděla proč."
"Asi je čistotná."
"To zrovna. Za tím bude něco jinýho, ti říkám."
"Hmmm."
A vzápětí se ozvalo chrápaní, jak otec usnul v posteli. Já dělala, že spím a zatím jsem bedlivě poslouchala.
Po pár týdnech maminka u oběda nadšeně vykřikovala: "Já to říkala! Já to říkala!"
"A co?" zajímal se otec.
"No, že za tím bude něco jinýho."
"Aha." A srkal horkou polévku.
"Víš, proč má každý den jiný šaty a povlečení?"
"Ne."
"Ona se pomočuje!"
Vyprskla jsem smíchy. Otec se přidal.
Po chvíli se zeptal: "To myslíš vážně?"
"Myslím."
"A jak jsi na to přišla, prosím tě?"
"Normálně. Jednou ráno přinesla zase haldu jejích věcí a ložního prádla, Běta jí odlákala, že s ní musí mluvit o samotě a my s ostatníma ženskejma jsme podrobily věci kontrole. Bílá noční košile úplně durch, prostěradlo jakbysmet. Všechno vlhké, když jsme k tomu čichly, páchlo to močí. Navíc na jejích šatech, které měla předchozí den na sobě, byly na spodničce zažloutlý fleky. Naše nová paní se prostě počůrává jako malé dítě."
To ve mně vyvolalo nový záchvat smíchu a v otci taky.
"Ne abyste to někomu vyprávěli," pohrozila mamka.
"To je samozřejmé," řekl otec.
Nikdo z nás to ale nedodržel a ostatní pradleny jistě také ne. Na to to byla příliš velká senzace. Brzy to bylo veřejným tajemstvím. S Jasnou jsme se pak byly podívat za mou mámou, jako že jí jdeme pomoct, abychom viděly na vlastní oči, počůrané šaty a prostěradlo. Tím jsme tomu uvěřily definitivně. Utekly jsme ven a strašně jsme se tomu smály.
Uběhly dva týdny, když za mnou přišla Jasna.
"Celino, musím ti něco říct."
"Tak povídej."
"Ale ne tady. Někam, kde nás někdo neuslyší."
Odešly jsme z prádelny na naše tajné místo v jednom zákoutí hradu.
"Víš,... chtěla bych vyzkoušet, jaké to je ... se počůrat," řekla a začervenala se.
"Zbláznila ses?"
"Musela jsem na to myslet několik nocí a láká mě to natolik, že nemohu spát. Ještě před spaním masturbuji a představuji si, že jsem se někde na nádvoří mezi lidmi počůrala. Moč pleskala na dlažbu a všichni se dívali, odkud to jde. Pak viděli pode mnou louži a začali uskakovat, aby neměli mokré boty."
"Ty nejsi normální!"
"Asi ne, ale dokud to neudělám, nebudu mít klid."
"Tak proč mi o tom říkáš?"
"Potřebuji tvou pomoc."
"No dobře."
"Od rána jsem nebyla čůrat, ale nedokážu to pustit sama. Potřebuji, abys mě zlechtala tak, až to nebudu moc zadržet."
"Tak jo, ale ty se budeš bránit."
"Neboj, mám to vymyšlené."
"Pojď mi pomoct, vezmeme z kuchyně zbytky jídla. Musím je vzít do stáje ke koním, tam to provedeme."
Její máma nám dala plné vědro zbytků jablek, která zbyla z hostiny z předchozího dne. Stájník nás pustil dovnitř. Nejprve jsme nakrmily koně, ti radostně zařehtali, když nás ucítili a pak si pochutnali na jablkách.
"Dělej, už to nevydržím," pobízela mě.
Došly jsme až na konec stáje, nikdo tam nebyl, navíc tam zůstalo jedno prázdné místo, kde zrovna chyběl jeden kůň. Dostatek slámy na zemi sliboval, že po nás nezůstanou stopy.
Zpod sukně vyndala asi metr dlouhé lano a taky čistý kapesník.
"Co s tím chceš dělat?" zeptala jsem se.
"Tím lanem mi spoutáš ruce tamhle k tomu železnému oku na zdi, do pusy mi dáš tenhle kapesník a svým mi ho ovážeš kolem pusy, abych si ho nevyndala. Jak kývnu, začneš mě lechtat. Pospěš si!"
Udělala jsem, co mi řekla. Pevně jsem jí spoutala ruce k železnému oku a roubík jsem jí kolem pusy také pořádně utáhla. A mé ruce se pomalu blížily k jejím žebrům, ještě jsem přitom schválně kmitala prsty a sledovala její výraz ve tváři. Náhle na mě zoufale vytřeštila oči, kroutila nesouhlasně hlavou a snažila se dostat z dosahu mých přibližujících se prstů.
"Kdepak, máš smůlu, děvenko. Budeš mít, co jsi chtěla," pomyslela jsem si.
Marně se snažila dostat z dosahu mých prstů, její pevně spoutané ruce a zeď jí to nedovolily. Chtěla mě alespoň nohama kopnout a udržet mě dál od sebe. Čekala jsem, že se bude bránit, sama to také věděla, a proto se ode mne nechala spoutat, ale tohle bylo příliš.
"Tak ty takhle? No, počkej!" rozzlobila jsem se.
Její odpovědí bylo jen nesouhlasné zamumlání. To už jsem se na ní ale vrhla a přitlačila ji svým tělem ke zdi. Byla jsem o něco silnější, a tak mě nebyla schopná odstrčit. Doslova jsem na ní byla přilepená a rukama jsem ji začala lechtat. Na malou chvíli se jí podařilo mě odstrčit, což mě naštvalo a ještě víc jsem se k ní přimkla. Už se nezmohla na odpor. Náhle jsem pocítila teplo v mém rozkroku a po nohách mi stékaly kapky. Podívala jsem se Jasně do obličeje a uviděla jsem v její tváři uvolněný a radostný výraz. Odstoupila jsem od ní a uviděla jsem, že má zepředu sukni skoro celou mokrou. Já na tom byla úplně stejně.
Sundala jsem jí roubík a vykřikla jsem: "Ty jsi mě počůrala!"
"Já jsem nechtěla."
"Kdyby ses tak nebránila, mohla jsem být suchá."
"Promiň, ale já jsem také nechtěla mít mokrou sukni. Uvědomila jsem si to až ve chvíli, kdy jsi mi dala do pusy roubík. Chtěla jsem tě na to upozornit, abys mi vyhrnula sukni. Chtěla jsem mít mokré jen spoďáry."
"Měla jsi mi to říct dřív. Teď to vypadá, že jsme se počůraly obě. Fakt dík."
"Promiň! Jinak se mi to ale líbilo."
"Mně teda ani trochu."
"Protože si nezažila ten pocit zadržovat to až do chvíle, kdy už fakt nemůžeš. Pak se ti rozlije teplo v rozkroku a do toho ta úleva, je to báječný pocit."
"Tak o to fakt nestojím."
"Rozvážeš mě, prosím?"
"No jo."
Snažily jsme se nenápadně proniknout do prádelny, abychom mohly skrýt naše mokré sukně. Jasna ale ještě musela vrátit vědro do kuchyně. Položila ho potichu za dveře kuchyně a už jsme byly na odchodu, když se náhle objevila její máma.
"Jasno, otoč se!"
"Ale proč, mami?"
"Neptej se a otoč se!"
Otočila se k ní čelem. Teď jsem to viděla i já, její zadní část sukně byla taky mokrá.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co jsi vyváděla, Jasno?"
"Ano, maminko. Polila jsem se."
"Ano? A jak to, že to máš i na zadku? Vyhrň si sukni!"
"Ale, mami."
"Dělej!"
Jasna si velmi nerada vykasala sukni, její máma přišla k ní, sáhla jí na bílé krajkové spodky, které byly samozřejmě promočené, navíc našla okolo pasu omotané i lano. Vyhrnula jí rukávy a uviděla zarudlá zápěstí. Naklonila se přes ní a zahlédla i mou mokrou sukni.
"Tak, děvčata, pojďte se mnou."
V kuchyni řekla kuchtičkám: "Za chvíli se vrátím."
Odvedla nás k Jasně domů. Chvíli bylo ticho a pak řekla: "Čekám na vysvětlení."
Obě jsme byly rudé a styděly jsme se.
"Nic mi k tomu neřeknete?"
"My jsme chtěly jen ...," řekla jsem nesměle.
"Hrát si na Močislavu, že ano?"
"Svlékněte se!"
"Ale, mami," protestovala Jasna.
"Už jsem řekla."
Nechtělo se nám, ale musely jsme. Přestože jsme byly nejlepší kamarádky, přece jen jsme se styděly svléknout se do naha.
"Pojď blíž, Jasno," přikázala jí.
Odvedla jí k lavici a řekla: "Lehni si na břicho."
Jasna poslechla svou mámu, v jejíž ruce se najednou objevila velká vařečka.
Na zadečku Jasny přistála první rána, Jasna vykřikla bolestí. Bylo to pro ni o to horší, že její zadeček byl ještě vlhký a o to víc to štípalo. Po pětadvaceti ranách mohla celá uplakaná se zadkem jako v ohni vstát.
"A teď se běž převléknout do čistého oblečení. A ty, Cellino, šup sem na lavici."
Bála jsem se hrozně moc. Doma mě naši nikdy nebyli a když jsem viděla, jak to Jasnu bolí, hrozně jsem se bála bolesti.
"Nemohu."
"Ale to víš, že můžeš. Na to jsi měla myslet dřív."
"Ale..."
"Dost řečí! Lehnout!"
Chytla mě za ruku a položila na lavici. Byla jsem jako v transu, neschopná jakéhokoliv odporu a začala mě vyplácet. Bolest byla větší, než jakou jsem si dovedla představit. Mé pozadí mě pálilo, myslela jsem si, že to nemohu vydržet až do konce. Při osmnácté ráně už se mi strachem tak chtělo čůrat, že jsem to bolestí pustila. Část vsákla dřevená lavice, zbytek stekl na zem.
Máma Jasny se rozzlobila: "Tak za tohle dostaneš dalších pět ran navíc."
Rozbrečela jsem se. Akorát skončila s trestem, když přišla převlečená Jasna.
"Doufám, děvčata, že si dnešek budete pamatovat. Tohle už se nesmí opakovat. Uvědomte si, že z toho můžete mít zdravotní problémy."
Obě jsme musely slíbit, že už to nikdy neuděláme.
Po roce ale byl v bitvě zabit náš pán a Močislava zavedla nové pořádky. Kdo byl proti ní, byl bez milosti uvězněn. Jednoho dne vyděsili nejen mé rodiče strážníci, kteří k nám večer vpadli.
"Je vaše dcera ještě panna?" vyhrkl velitel stráže.
"Ano, ale...," řekl otec.
"Tak půjde s námi."
"Ale proč? Co se stalo?"
"Nevím, ale Močislava přikázla přivést všechny panny k ní."
Byla jsem vystrašená, ale když jsem vyšla ven, kde jsem uviděla další holky a mezi nimi i Jasnu, uklidnila jsem se. Cestou přivedli strážníci další holky a odvedly nás do velkého sálu. Pak odešli z místnosti, do které vešla Močislava s několika vysoce postavenými muži.
"Vítám vás na hradě. Ničeho se nebojte, nic se vám nestane," promluvil jeden z nich. "Nyní se všechny svlékněte do naha, Paní si vás chce prohlédnout."
Nezbylo nám než poslechnout, ikdyž nám vadila přítomnost mužů, kteří na naše těla vrhaly lačné pohledy.
Stály jsme jedna vedla druhé, bylo nás celkem asi padesát. Já jsem stála v polovině blíže u okna, hned po levici Jasny. Močislava začala ale od konce, který byl blíž u dveří. Zastavila se u první dívky, koukla jí na obličej, pak jí sáhla na víčka a zkontrolovala oči. Dívka pak musela otevřít ústa a vypláznout jazyk, Paní jí prohlédla i zuby, pak jí prohmatala prsa, zběžně prohlédla nohy a nakonec se hlavou sklonila k jejímu klínu a rukou jí do něj sáhla. Dívka vyděšeně vyjekla. Močislava pak kývla souhlasně hlavou. Takhle pokračovala i u ostatních dívek, ovšem s tím rozdílem, že občas místo souhlasu zakroutila hlavou. Ten muž, který k nám prve promluvil, řekl těmto dívkám, ať se oblečou.
Když přišla Močislava k Jasně, chytily jsme se vzájemně za ruce. Močislava jí zkontrolovala bělmo očí, zuby, když jí důkladně prohmatávala její jedničky prsa, Jasna zavzdychala a pevně mě chytla za ruku. Pochopila jsem, že ji to vzrušilo. Dokonce dole zvlhla a když byla Močislava hlavou u jejího klína, nejprve si k němu přičichla a poté ho rukou roztáhla a zevnitř olízla. Ušklíbla jsem se odporem, ale Jasně se to líbilo. Močislava chvíli pokračovala, pak se zvedla a souhlasně kývla. Po mé prohlídce, která mi byla nepříjemná, vadily mi její doteky na mých trojkách i její obličej mezi mýma nohama, také souhlasně přikývla.
Když Močislava skončila, zůstalo nás asi třicet nahých, pro zbytek si přišla stráž a odvedla je domů. Musel to být pro ty muže asi pěkný pohled vidět zezadu nahé mladé holky. Byly jsme tam ve věku zhruba čtrnáct až osmnáct let, my patřily s Jasnou k mladším. Slovo si vzal opět ten muž: "Dívky, byly jste vybrány k velkému úkolu. Máte nyní možnost nastoupit službu přímo u své Milosti. Bude náročná, ale také z toho budete mít řadu výhod. Budete mít vysoké místo ve společnosti tohoto hradu, nikdo si k vám kromě Paní nebude moc nic dovolit bez jejího souhlasu. Dostanete plat, kromě toho budete dostávat jídlo a pití, které vám určí Paní. Nic jiného nesmíte pozřít, sice budete přísně potrestány. A pokud přijdete o svůj věneček, vaše služba zde okamžitě skončí a budete si muset hledat něco jiného. Je to jasné?"
"Ano, ale co bude přesně náplní naší služby?" zeptala se Jasna.
"Vaším úkolem bude co nejvíc pít, abyste měly pokud možno co nejčastěji plné měchýře, které smíte vyprázdnit jen se svolením Paní a pouze do vany, karafy nebo skleničky, nebo také do jejích úst. Ani kapka vaší panenské moči nesmí přijít nazmar, jinak bude znovu následovat krutý trest."
Některé z nás se otřásly. Mně se představa toho, že někdo pije mou moč, zrovna dvakrát nelíbila. Na druhou stranu výhod, které to přinášelo, bylo víc.
"A co když to některá z nás odmítne?" zeptala se jedna z dívek.
"To bych vám tedy opravdu neradil. Byly jste vybrány svou Paní a tohle by mohlo znamenat, že si její nabídky nevážíte. Opravdu vám velmi doporučuji, abyste souhlasily," řekl ten muž. "Je tedy některá z vás proti?"
Močislava nás napjatě sledovala. Žádná z nás ale nepromluvila.
"Dobře jste se rozhodly," řekl muž. "Chce se nyní některé z vás čůrat?"
Přihlásily se dvě dívky a Jasna.
"Dobrá, těm, co se chce čůrat, zůstanou nahé, ostatní se mohou obléci."
Močislava se sklonila do dřepu a přisála svá ústa na mušličku první z holek.
"Tak, děvenko, můžeš začít čůrat."
"Když já nemohu, hrozně se stydím."
Močislava si ale věděla rady. Začala rejdit jazykem v její jeskyňce, rukama se jí držela za boky, aby se tolik nehýbala a po chvíli, kdy ji přivedla k orgasmu, se vyčůrala do úst Močislavy, která lačně polykala a ještě pak její mušličku vylízala do sucha. Koukaly jsme na to jako na něco neuvěřitelného. U druhé dívky i Jasny se situace opakovala.
"To, co jste teď viděly, se může kdykoliv opakovat. Trojice z vás bude vždy doprovázet svou Paní na každém kroku a bude jí k dispozici. Pamatujte si, vaše močové měchýře i kačenky jsou teď majetkem Paní Močislavy!"
Anketa